Ano, ty poslední tóny,
vždycky ty nejvíce vzad,
to ty si s náma pohrávají,
pro ně jsme lehký jak peříčka..
.. A na vše pozdě je,
přestože sotva padla tma.
Alespoň teď vím,
že už nic horšího, než pravda není.
Mé oči jsou odekryté
a horšího víc nespatří
(ruce se mi ještě třesou)
a všechno se opakuje
v kruzích přibližuje se a předtím vzdálí,
a všechno se opakuje
čím dál zajdeš,
tím míň.