Chyť se mých křídel
na zrncích písku
slova jsou moře
a já jsem vzduch

Cesta vede tmavozeleným tunelem stromů
a září zatím neškrtlo sirkami hodin
o hřebínky vln.

V eternitu střech a vybledlých korunách domů
jsou kalná podkroví
a u zahalených břehů nahá samota mladých leseb a přehřátých starců
zkalená do němoty modrého dne.

Než plíce jehličnaté noci naposledy vydechnou
do jílovitého ramene
oxidující pískovec fasády léta
a září škrtne o hřebínky v trávě
nad závity stébel a sedmikrásnými stvoly se ponesou otáčky kol
a šelestění kloubů od stolů a slunečníků u silnic.

Děti pak pošlou matky na březové ostrovy hledat věčná napajedla
a hejna dronů rozhodí svoje sítě mezi souhvězdími
aby na sítnici zachytily bronz milenců
a v nekonečně krátkém čase sestrojily triangulaci neopakovatelného
z kterého není návratu.

Tajný kód loňského léta
láska se z kůže jako had svléká
proklouzla oknem
a syčí pod koly

odpusť mi, lásko,
ať jsi kdekoli.

Thy love as wind couldt bee
Shall not bleed *** legs to shy
Shave'er they bliss to sea
God kiss thee farts seen.

Enhfartened thy being loved
Never have not God's pool removed
Might schwim sein or O'Sinner be
As nevertheless duck dwelt in ale to bear.

Where do the wrecks of our children lie????????????????????????????????
Lukewarm as a silent draught in saturated heads
Yellowed in smoothness
                      of apples with silk so ancient and in vermouth
                                                        ­                                          so cheap
                                         mixed with the chlorine water of the city
where do the wrecks of our children lie
                                   lukewarm
                                                      & yellowy
                                                         ­               & tremulous
just like an archangel's gesture
which we use for forcing them to leave us
for ages or for never

Yes, our expelled white and green and yellow cry
thirstily yells in the desert of bedsheets
and with the skin in a sweat up to our neck
we struggle for that smell in the air with beginning
of decay
which belongs to our
doubled loneliness

There are dangers of hell
             keep waiting
                   till they are felt

There are dangers of hell

You can forget anything
             never forget it all

You've bought a ticket for a late night show
put the stub and good luck into your pack
tried to get how far you have to go
just for hearing some music on your track

You spent your time that was too cheap
when things got louder in a darkened hall
and with an empty stage you feel too hard to leap
while everyone's thinking about their fall

With everyone's cry for someone else's lack
there is no light but flashing of warmth
and with the hands raising down but not straight

there's no one to give money back.

A few blooms in Bohemia
for your hair do a duty
and make their red heavier
to fit the brown of your beauty.

But how many gallows
morals have built along the trees!
Joyful sin, tell me, in their shadow,
are flowers allowed to please?

The burdock and nettles
are growing as every year
and so people of Protectus settle
with their tracts everyone's ear.

Praying is just a waste
as it was at the time I was born.
The blooming aloe is my taste
of your black hair adorned.

Típli to, co připomínalo barvu
a šli dovnitř, aby normalizovali šeď.

Báli se, aby od toho nechytla jejich jediná vlajka.

Doteď je svrbí prsty.

Vítr si za tmy hraje s listy stromů,
kde ve zlato se tma otáčí
a peklo se mazlí s lidma domů,
kde samota líbá na oči.

S bodáky jehličí měsíc splývá
a podlaha pálí jako led,
do průrev střechy souhvězdí zpívá.
Taky můžeš jít spát naposled.

Kocour na uhel černý nocí hoří
a mrtvé maso by rád k ránu sněd
a nachové plachty z odplutých moří
se pnou vstříc pevnině smrti na dohled.

Vítr za tmy si hraje s vlasy stromů
a displeje ve tmě zazáří,
nebe se stáhlo do stínu lomů.
Chceš škrábat sny na bílém polštáři?

Zeptal se dělník k čemu je umění,
když na mojí práci se stejně nic nemění.

Na mý práci se stejně nic nemění,
tak k čemu je umění,
umělci zkurvení.

Umělci zkurvení,
zkuste si umění
a budete tu jak němý.

Dala si k srdci kostky ledu
a uvnitř toužila po slunci,
v řečišti slov hledá nápovědu
a lásku miluje v posuncích.

"Chce být vážná jako noc
a svítí jako den.
Do pasti její noci
bude den polapen."

Než vzduch sedne na její křídla
a prach svoji šanci vytuší,
někdo objeví její slepená zřídla
a bude ji učit dívat se živým do duší.