Submit your work, meet writers and drop the ads. Become a member
Dana Skorvankova Sep 2016
Dnes v noci si povídám
S milou slečnou
S mou Samotou
A někde tam ve tmě
Cítím její přerušovaný dech

Říkám jí:
'Nikdo se ke mně nehodí
A já k nikomu nepatřím'

A ona mrká na znak souhlasu
Po chvíli odpovídá:
'Jo, tak jsem to pro tebe
vždycky chtěla.
Vždyť víš,
Že má víra je ta nejsilnější.'

Tiše si budem šeptat
Takhle až dlouho do noci
Až dlouho dokud jedna
Po druhé neusneme.
A kdo se probudí dříve?
Jozef Vizdak Jan 2017
On píseň lásce mrtvé zpívá
Tak smutnou až měsíc pláče
A slunce v noci neusíná

Ona jak z ledového kamene oči
Upřené na sklenku vína
On na štěstí víc si nevzpomíná

Bílýma nedosažitelnýma rukama svýma
Pohladí mu tváře zčernalé
Jeho slza už ji nedojímá

A když odchází spočine v její náruči-
Sám ještě do noci světla nezhasíná
Kapka slzy, potok krve, koho vina ?
Translation:
He sings a song to dead love
so sad the moon cries
and sun can’t sleep at nights

With stone cold eyes
she gazes on glass of wine
he can’t seem to remember happiness

With white unobtainable hands
she strokes his blackened cheek
his tear doesn’t move her anymore

And when she leaves she rests in his arms-
alone into the night he doesn’t turn of the lights
a teardrop, river of blood, who’s fault?
#cz
Monika May 2015
Slová,
ktoré sa ti snažím naznačiť
sú kameňmi mojej duše
ak zostanú skryté.

Ráno keď sa prebúdzam,
počujem klopot tvojich topánok
v zákutiach mojej ospalej mysle.

Za hlbokej noci
ma sprevádzaš, bezcieľne  
ruka v ruke brázdime ulice.

Slnko je vysoko.
Rovnako moja zblúdená myšlienka.
Hádaj na čo myslím!

(Si to ty a *** ty.)

Stratený vo vetre,
v prievane mojej mysle.
Prechádzajme sa spolu...
In case some of you are slovaks (which I highly doubt). I wrote this for my loved one...
Adasyev Dec 2016
***
Až se tu noc začne krátit
a živí budou přibývat
necháme doma, co nejde vrátit
a půjdem se v noci milovat.

Dech z ledu a kamenů
s morénou probdělých snů
roztaje v plamenech
uvnitř Tvých rtů.
Adasyev Sep 2016
Chyť se mých křídel
na zrncích písku
slova jsou moře
a já jsem vzduch

Cesta vede tmavozeleným tunelem stromů
a září zatím neškrtlo sirkami hodin
o hřebínky vln.

V eternitu střech a vybledlých korunách domů
jsou kalná podkroví
a u zahalených břehů nahá samota mladých leseb a přehřátých starců
zkalená do němoty modrého dne.

Než plíce jehličnaté noci naposledy vydechnou
do jílovitého ramene
oxidující pískovec fasády léta
a září škrtne o hřebínky v trávě
nad závity stébel a sedmikrásnými stvoly se ponesou otáčky kol
a šelestění kloubů od stolů a slunečníků u silnic.

Děti pak pošlou matky na březové ostrovy hledat věčná napajedla
a hejna dronů rozhodí svoje sítě mezi souhvězdími
aby na sítnici zachytily bronz milenců
a v nekonečně krátkém čase sestrojily triangulaci neopakovatelného
z kterého není návratu.
Pískovna Cep, Suchdol n. Lužnicí/Majdalena, září 2016
Adasyev Mar 2018
Opice opice vřískaly vztekle:
"KDO SI Z NÁS, KDO SI Z NÁS NA ZADEK SEDNE?"

Vřískaly opice v noci i ve dne,
obtisky zadků jim zůstaly v sedle.

Vřískaly opice v kanclu i autech,
skákaly ze stromů s úsměvem na rtech.

Skákaly ze stromů holých jak skála,
jež po těch stromech teď na místě stála.

Marně si opice lízaly zadky,
co jednou sežraly nejde vzít zpátky.
Adasyev Nov 2016
Dala si k srdci kostky ledu
a uvnitř toužila po slunci,
v řečišti slov hledá nápovědu
a lásku miluje v posuncích.

"Chce být vážná jako noc
a svítí jako den.
Do pasti její noci
bude den polapen."

Než vzduch sedne na její křídla
a prach svoji šanci vytuší,
někdo objeví její slepená zřídla
a bude ji učit dívat se živým do duší.
Dana Skorvankova Sep 2016
Kratičké věty jenž v hlavě buší
Tajně strádám k večeru
Kde snář veků marně tuší
Kam se dnes v noci poberu

**Kratičké věty
A nad nimi kartičce bdět
Jsou spolu jeden
Kratičký svět.
U tom mraku
jedne noci
upaljeno je svetlo
u sobu je usla
sprava zivota i smrti
poznati zvuk iz filmova
postao je stvaran
debeli najlon je skripao
tockovi su podrhtavali

Te noci
prozor je bio otvoren
na drugom kraju sobe

Posle suza
uvek se lakse zaspi

mh
U jednom gradu ziveli su muz i zena. Kaze muz zeni: " Idem sutra ujutro poslom do drugog grada, vracam se sledeceg dana"
Sledeceg jutra muz odlazi. Nakon sto je otisao zena prelazi preko mosta na drugu stranu reke i odlazi kod ljubavnika. Nakon provedene noci sa ljubavnikom, zena krece nazad kuci ali na drugoj strani mosta ceka je ubica. Zena sta ce, spusta se do camdzije ali camdzija odbija da je preveze preko reke jer nema dovoljno novca. Zena odlazi do ljubavnika, ljubavnik joj kaze:"Nemam para, za ovo si sama kriva" i izbacuje je napolje. Zena razocarana odlazi na most, prelazi ga i ubica je ubija.

Ko je po tvom misljenju odgovoran za zeninu smrt:

muz
ljubavnik
camdzija
ubica

Poredjaj po redu od najvise do najmanje odgovornog.

mh

— The End —