Pletu ti věneček v klíně
v horách pod modrou oblohou,
již křižují mraky líně,
a kde lidé na nás nemohou.

Pletu ti věneček na prsou
na mechu v zeleném lese,
prsty mé ženou se za krásou,
co pod víčky plaše se třese.

Mezi stránky mojí duše
vložila jsi živé květy
ty teď chrastí, chrastí suše,
chrastí suše mezi světy.

I když nemám co bych ti řekla
A sice rána ještě pobolívají,
Přesto ti posílám
Odpověď zpět
Že teď zrovna
Dobíjíš můj svět

A i když není co by mělo
Jenomže tak to asi u nás bývá,
Že to málo pro tebe nestačilo
Skrývá v sobě
Taky další odpověď
Prý teď zrovna
Dobíjím tvůj svět

Všechny cesty vedou do Říma
tak proč mě tak překvapila
ta pohlednice zpozdilá,
s fotkou Kolosea
a s italskou známkou,
k výročí jubilea,
s inkoustovou kaňkou
místo jména, podpisu
P.S. už neodepisuj

When did the world
Start determining
Your beauty?

Does there have to be purpose to life
Can't we gallop like the waves
Without giving meaning to each crest,
Each turn
Each meeting with the shore
For like foam
We vanish in the blink of an eye
A lifetime gone in one wave
So why search for meaning
Why try gain deeper meaning
Eternal truth
Or the ever elusive One love