Ano, ty poslední tóny,
vždycky ty nejvíce vzad,
to ty si s náma pohrávají,
pro ně jsme lehký jak peříčka..

.. A na vše pozdě je,
přestože sotva padla tma.

Nechtěná pravda
Se sama nabízí snad i těm,
Jenž za bílými slovy víry a strachu
Pomalu kradou

A tam kde nepsaná pravidla
Nás drží při životě
Já jednou svedu zapomenout

Na všechno z toho,
Za co před tak dávnou chvílí
Měli se mnozí zastydět

A vynést světlo pochopení
Pro všechny co chtějí
Zavřít oči a uvidět.

Je to jak vystřižené z filmu
A scény jsou dlouhé jak rok
Ale ten režisér stojí támhle
Někde tak daleko
Jak by mohl vskutku rozumět
Příběhu těchhle dob

Když se poslední záběry točili
A že z tak mála vzniklo tolik ran
A to všechno odešlo, jak přišlo
Že nikdo toho nebyl svědkem
Tlačí mě to u srdce
Ale radši budu sám.

..a tak pište přátelé,

- neboť nepřátel nemám -

pište dál,

snad je to to poslední,

co nám zbylo udělat.