Ano, ty poslední tóny, vždycky ty nejvíce vzad, to ty si s náma pohrávají, pro ně jsme lehký jak peříčka..
.. A na vše pozdě je, přestože sotva padla tma.
Alespoň teď vím, že už nic horšího, než pravda není. Mé oči jsou odekryté a horšího víc nespatří (ruce se mi ještě třesou) a všechno se opakuje v kruzích přibližuje se a předtím vzdálí, a všechno se opakuje čím dál zajdeš, tím míň.