Submit your work, meet writers and drop the ads. Become a member
linda barrett Feb 2013
One night in Provincetown
@2013 Linda Barrett


On my niece Jessica’s wedding
in the middle of July
The three of us weren’t invited
for the wedding rehearsal dinner
Instead of staying around the hotel,
That night
we went out on our own fun
just Alex, Kathy and I

We walked into Provincetown
searching for a place to eat
Looked at all the menus
and what entree to buy
discovered Pepe’s Wharf
sat on its deck
watched the Coast Guard’s fleet
ate boiled lobster and french fries
just the three of us
Alex, Kathy, and I

Our waiter, Derek, adored Alex
with his excellent restaurant manners
Two Lesbians admired his etiquette
A young straight couple made it complete
with their unified, approving sigh
Everyone on the deck admired us
Alex, Kathy, and I

On the Deck,
We linked our glasses in a toast
Alex with his Shirley Temple cocktail
Kathy with her white wine
Me with my diet Coca Cola
Smitten Derek played the host
told us of the pirates museum
the one that made Alex hum
we all thought it was fine
to see it with him
We left Pepe’s wharf
with our spirits high
toured the rest of Provincetown,
Alex, Kathy, and I







We walked upon cobblestone streets
still the same since
the 18th century
Ancient homes stood as witnesses
to the tall woman in
her Sonoma  sun dress
the red haired boy with the necktie
the middle aged woman
Clad in turquoise and white
and black high heeled sandals
' wandering on a Friday night
wondering residents passed us by
as we walked on the pavement
we impressed them all
Alex, Kathy, and I

The evening grew dark
we walked wherever we went
Motorcycles roared on the street
Drag queens dressed to the nines
We went into the stores
Stared at by dogs and artists
Kathy led me to a boutique
called Toho
bought a bracelet for my wrist
something unique
Alex got a Bear Claw pie
We astounded the parade
with our differences
and the commotion they made
at  Alex, Kathy, and I
We found out of the night
footprints of some African cat
from some bright yellow paint
followed their shiny way
down a side street
Kathy tried not to laugh
where it ended
A place called
the Kofu Kafe
Seretta the owner entertained us
with her South African thrills
displayed for Alex
Kalahari porcupine quills
We drank coffee
and South African sweets
let the time slowly fly
under the cafe’s sparkling ceiling
Just Alex, Kathy and I





At around ten
We three took off
Down the dark streets
To roam
I led  the way
with my feeble flashlight
Shining upon uneven cobblestones
walked past hand holding men
try to get ourselves
to our temporary home
silently say good bye
to our new found friends
and return to our beds
Alex, Kathy, and I
Dana Skorvankova Dec 2016
Nechtěná pravda
Se sama nabízí snad i těm,
Jenž za bílými slovy víry a strachu
Pomalu kradou

A tam kde nepsaná pravidla
Nás drží při životě
Já jednou svedu zapomenout

Na všechno z toho,
Za co před tak dávnou chvílí
Měli se mnozí zastydět

A vynést světlo pochopení
Pro všechny co chtějí
Zavřít oči a uvidět.
Dana Skorvankova Dec 2016
Je to jak vystřižené z filmu
A scény jsou dlouhé jak rok
Ale ten režisér stojí támhle
Někde tak daleko
Jak by mohl vskutku rozumět
Příběhu těchhle dob

Když se poslední záběry točili
A že z tak mála vzniklo tolik ran
A to všechno odešlo, jak přišlo
Že nikdo toho nebyl svědkem
Tlačí mě to u srdce
Ale radši budu sám.
Dana Skorvankova Oct 2016
"O tom, co stalo se s námi doteď
Od té doby, nevypoví čas -
Čas někdy nejde měřit časem
Ale hloubkou změn v nás,"

To, že už si neklademe
Navzájem otázky tak složité -
Znamená jen tolik, že ty prosté
Stačí zodpovědět rozvitě,

"Z toho, čeho jsme litovali kdys,
Teď umřelo již víc než dost -
Vždyť dospěli jsme v průlom,
Jenž vše proměnil to na radost,"

To, na co vzpomínáme s úsměvy,
Že jednou bolelo za slzy prolité -
Dnes už jen těžko uvěřit,
Jak věci můžou vyznít dvojitě.
Pakliže se celý dav lidí otočil
Zády k oné veliké pravdě,
Já jsem se prostě musela podívat

A než jsem se stačila otočit zpátky
Stalo se, že přešel jeden život
A to jen chvilinku jsem se zadívala
Té pravdě do očí -
Adasyev Nov 2016
Típli to, co připomínalo barvu
a šli dovnitř, aby normalizovali šeď.

Báli se, aby od toho nechytla jejich jediná vlajka.

Doteď je svrbí prsty.
LW Jan 23
Také o Tobě sním
a pokaždé mi zůstane
vůně tvé blízkosti
stesk a šepot duše
touha…..

když se probudím
koryta řek mají břehy podemleté bouří

Sním o Tobě a Tvé blízkosti…

“Tvá blizkost….”
Kolik toho obsahují jen ta dvě slova…..
“Blízko Tebe…..”
nezměrné dálky a volání
“Jsi blízko…..”
Žiji tady a teď
“Mám Tě…..”
Čas ani prostor není
“Jsem s Tebou”
Něco hluboko však tuší
“Zůstaň ještě…..”

a Ty ?
musíš jít, protože…
byl to jen sen
sen o Tvé blízkosti

— The End —