"jsou" poems
Měsíc bdí na nebi šumícím
a noc modrá je jak krev,
někde v dáli jsou ješteři v ulicích,
za plátnem ozývá se řev.
Jul 25, 2018
Jul 25, 2018 at 7:33 PM UTC
Je jedna adresa na vrchu nebe,
kam jednou doručí
mě, možná i Tebe,
ale je jedno místo o dost blíž zemi,
kde topí zadarmo,
kde nejsou peníze,
tak jako v nebi.
Tam někde nahoře máš výhled shůry
a můžeš tam potkávat
nebeské můry,
ale tam někde dole Ti shoří křídla
a žízeň uhasí
jen podzemní vřídla.
Je jedna adresa na vrchu nebe,
kam jednou pošlou
můry i Tebe,
ale je jedna adresa o dost níž k zemi,
kde vaří zadarmo,
kde nejsou stravenky,
tak jako v nebi.
Tam někde navrchu jsou nebeské kůry
a andílci z KFC
maj' křidýlek fůry,
ale tam dole pod zemí jsou kosti bez stehen
a duše tam nespravíš
jediným stehem.
Je jedna adresa na vrchu nebe,
kam jednou doručí,
co zbyde ze mě,
ale je jedno místo lehce nad zemí,
kde život se v prach
pro jednou změní.
Jun 4, 2018
Jun 4, 2018 at 12:56 PM UTC
Chyť se mých křídel
na zrncích písku
slova jsou moře
a já jsem vzduch
Cesta vede tmavozeleným tunelem stromů
a září zatím neškrtlo sirkami hodin
o hřebínky vln.
V eternitu střech a vybledlých korunách domů
jsou kalná podkroví
a u zahalených břehů nahá samota mladých leseb a přehřátých starců
zkalená do němoty modrého dne.
Než plíce jehličnaté noci naposledy vydechnou
do jílovitého ramene
oxidující pískovec fasády léta
a září škrtne o hřebínky v trávě
nad závity stébel a sedmikrásnými stvoly se ponesou otáčky kol
a šelestění kloubů od stolů a slunečníků u silnic.
Děti pak pošlou matky na březové ostrovy hledat věčná napajedla
a hejna dronů rozhodí svoje sítě mezi souhvězdími
aby na sítnici zachytily bronz milenců
a v nekonečně krátkém čase sestrojily triangulaci neopakovatelného
z kterého není návratu.
Sep 12, 2016
Sep 12, 2016 at 8:37 AM UTC
Kdo jsou ty tváře, které zůstaly v nás
kdo jsou ty lidi, po kterých slyšíme hlas
v ozvěnách míst, kde byli jsme spolu
v ozvěně místa, kde nikdy nebudou znovu.
Kde jsou ty tváře, po kterých slyšíme hlas
kde jsou ty tváře, které vymaže čas
na fotkách míst, kde nikdy nebudem spolu
na fotce místa, kterou děláme znovu.
May 28, 2017
May 28, 2017 at 7:27 PM UTC
Nejkřehčí věci jsou ty s vůní všedního dne a modrou oblohou
nejkřehčí věci jsou ty, které už nikdy nebudou
něco zkřivilo hrany všemu, co mělo tvar
tomu, co stojí blíž i opodál
před zrcadlem času, kde si všichni hrajou na děti
a kde vrazi viní svoje oběti.
Dec 2, 2016
Dec 2, 2016 at 7:29 AM UTC
Všechno je projasněné,
už nejsou žádné temné kouty.
Nikdo už nad ničím
hlavou nezakroutí.
Vše projasněné je
jak nebe, než se zšeří.
Bez klik fantazie
jsou nástrahy příšeří.
Do světa pohádek
poletí nazpátek
stíny bez páteří.
May 10, 2017
May 10, 2017 at 3:09 PM UTC
Je to jak vystřižené z filmu
A scény jsou dlouhé jak rok
Ale ten režisér stojí támhle
Někde tak daleko
Jak by mohl vskutku rozumět
Příběhu těchhle dob
Když se poslední záběry točili
A že z tak mála vzniklo tolik ran
A to všechno odešlo, jak přišlo
Že nikdo toho nebyl svědkem
Tlačí mě to u srdce
Ale radši budu sám.
Dec 23, 2016
Dec 23, 2016 at 3:05 PM UTC
Kratičké věty jenž v hlavě buší
Tajně strádám k večeru
Kde snář veků marně tuší
Kam se dnes v noci poberu
**Kratičké věty
A nad nimi kartičce bdět
Jsou spolu jeden
Kratičký svět.**
Sep 2, 2016
Sep 2, 2016 at 2:34 PM UTC
Trvá to už dlouhý čas,
ach má lásko nestálá,
čekám už jen šedý vlas,
má těžká hlava nespává,
neustále slýchám hlas,
ten tvůj - znova a zas.
Cítím tíhu života,
tíhu lásky a zamilování,
avšak lepší než ta samota,
jsou tahle nekončící očekávání.
Ptám se všech a hlavně sebe,
jsme si vůbec spřízněni?
jestli ano ptám se tebe,
máš ty vůbec tušení?
Dec 12, 2021
Dec 12, 2021 at 11:25 AM UTC