Nejkřehčí věci jsou ty s vůní všedního dne a modrou oblohou
nejkřehčí věci jsou ty, které už nikdy nebudou

něco zkřivilo hrany všemu, co mělo tvar
tomu, co stojí blíž i opodál

před zrcadlem času, kde si všichni hrajou na děti
a kde vrazi viní svoje oběti.

Pletu ti věneček v klíně
v horách pod modrou oblohou,
již křižují mraky líně,
a kde lidé na nás nemohou.

Pletu ti věneček na prsou
na mechu v zeleném lese,
prsty mé ženou se za krásou,
co pod víčky plaše se třese.