Je to jak vystřižené z filmu A scény jsou dlouhé jak rok Ale ten režisér stojí támhle Někde tak daleko Jak by mohl vskutku rozumět Příběhu těchhle dob
Když se poslední záběry točili A že z tak mála vzniklo tolik ran A to všechno odešlo, jak přišlo Že nikdo toho nebyl svědkem Tlačí mě to u srdce Ale radši budu sám.
Tyhle básně se tak staly po čase vskutku božstvím - Patřily do mimolidského světa, ale do lidského světa zasahovaly, Zauzlovaly jeho příběhy, intrikovaly a prozrazovaly utajované.
