Submit your work, meet writers and drop the ads. Become a member
Dana Skorvankova Dec 2016
Je to jak vystřižené z filmu
A scény jsou dlouhé jak rok
Ale ten režisér stojí támhle
Někde tak daleko
Jak by mohl vskutku rozumět
Příběhu těchhle dob

Když se poslední záběry točili
A že z tak mála vzniklo tolik ran
A to všechno odešlo, jak přišlo
Že nikdo toho nebyl svědkem
Tlačí mě to u srdce
Ale radši budu sám.
Dana Skorvankova Oct 2016
"O tom, co stalo se s námi doteď
Od té doby, nevypoví čas -
Čas někdy nejde měřit časem
Ale hloubkou změn v nás,"

To, že už si neklademe
Navzájem otázky tak složité -
Znamená jen tolik, že ty prosté
Stačí zodpovědět rozvitě,

"Z toho, čeho jsme litovali kdys,
Teď umřelo již víc než dost -
Vždyť dospěli jsme v průlom,
Jenž vše proměnil to na radost,"

To, na co vzpomínáme s úsměvy,
Že jednou bolelo za slzy prolité -
Dnes už jen těžko uvěřit,
Jak věci můžou vyznít dvojitě.
Pakliže se celý dav lidí otočil
Zády k oné veliké pravdě,
Já jsem se prostě musela podívat

A než jsem se stačila otočit zpátky
Stalo se, že přešel jeden život
A to jen chvilinku jsem se zadívala
Té pravdě do očí -

— The End —