Až se tu noc začne krátit
a živí budou přibývat
necháme doma, co nejde vrátit
a půjdem se v noci milovat.

Dech z ledu a kamenů
s morénou probdělých snů
roztaje v plamenech
uvnitř Tvých rtů.

Jen z pramenů srdce
chtějí pít hlavičky labutí
i když je k tomu nikdo nenutí.

U břehů postýlek rozráží námrazu
myslí, že teplo je
pod hladinou odrazů.

Až jednou spočinou na břiše plejtváků
tak místo lásky
budou skloňovat čůráku.