Submit your work, meet writers and drop the ads. Become a member
Adasyev Sep 2016
Chyť se mých křídel
na zrncích písku
slova jsou moře
a já jsem vzduch

Cesta vede tmavozeleným tunelem stromů
a září zatím neškrtlo sirkami hodin
o hřebínky vln.

V eternitu střech a vybledlých korunách domů
jsou kalná podkroví
a u zahalených břehů nahá samota mladých leseb a přehřátých starců
zkalená do němoty modrého dne.

Než plíce jehličnaté noci naposledy vydechnou
do jílovitého ramene
oxidující pískovec fasády léta
a září škrtne o hřebínky v trávě
nad závity stébel a sedmikrásnými stvoly se ponesou otáčky kol
a šelestění kloubů od stolů a slunečníků u silnic.

Děti pak pošlou matky na březové ostrovy hledat věčná napajedla
a hejna dronů rozhodí svoje sítě mezi souhvězdími
aby na sítnici zachytily bronz milenců
a v nekonečně krátkém čase sestrojily triangulaci neopakovatelného
z kterého není návratu.
Pískovna Cep, Suchdol n. Lužnicí/Majdalena, září 2016
Adasyev Dec 2016
Nejkřehčí věci jsou ty s vůní všedního dne a modrou oblohou
nejkřehčí věci jsou ty, které už nikdy nebudou

něco zkřivilo hrany všemu, co mělo tvar
tomu, co stojí blíž i opodál

před zrcadlem času, kde si všichni hrajou na děti
a kde vrazi viní svoje oběti.
Adasyev Mar 2018
Opice opice vřískaly vztekle:
"KDO SI Z NÁS, KDO SI Z NÁS NA ZADEK SEDNE?"

Vřískaly opice v noci i ve dne,
obtisky zadků jim zůstaly v sedle.

Vřískaly opice v kanclu i autech,
skákaly ze stromů s úsměvem na rtech.

Skákaly ze stromů holých jak skála,
jež po těch stromech teď na místě stála.

Marně si opice lízaly zadky,
co jednou sežraly nejde vzít zpátky.
Wilbur May 2023
i don't feel like myself
i feel unreal
reality feels distant
like a fading memory
when did this ****
when will it end
dne ti lliw nehw
Påłpëbŕå Dec 2022
.
and our lives are so well
d                                               c
e                                               r
t                                               a
r                                               f
a                                               t
t                    ­                           e
s                                               d
ew erehw dne syawla ew
.
it's a cycle
imehsahdehahs Mar 2018
Siht  si hgih dne  fo wol
my
life
intro
is
backwards
                                               Riffes
made          




of






Grief


let's keep it brief

No body gonna read into  your
                                                










tear apart eyes










No body gonna seal love










deal with thirsty lips


She said : isn't  love the only true ?
I said : For that  Love must be true
Z Dec 2024
I crossed the river, I am on the other side,
I swam, I almost drowned but I survived.
The end of the road, my end result,
Is only just an award for the true beginning.

I will be free, I am now in a bigger cell,
The sadness that troubles me is that I just out of Hell.
Patronizing the remembrance, the pain I have endured,
A sinner with an influence and a job to secure.

Fatigue is a part of my daily routine and career,
I see in time my talents gained are increased and shared.
Yes the road of such journey has ended,
But there's much to cover and for many branch have been mended.

Home sweet home is a call of a distant traveler,
Grey skips, crying on the window pane I'm not a lone passenger.
I have grind and made it to the end of the road,
The end result is victorious and hundreds to be off load.
aldo kraas May 2021
What’s going on
With my thoughts
That are coming out of my mind
So fast
I wish that I could stop my thoughts
From moving fast
I have no idea how to do that
I have diffirent thoughts in my mind
Some dark thoughts that I don’t like it
And some happy thoughts
I use the happy thoughts in my poems
The dark thoughts I discard down the chutte
I must say that I enjoy being a poet
That is the job I do best
And I was chosen to be a poet
By my father
Also I write my poems every single day
For my father
I don’t miss a day writing poems for my father
And also my father rewards for a well dne job
Yes when the night comes I stop working
And I go to bed

— The End —