"tady" poems
Chyť se mých křídel
na zrncích písku
slova jsou moře
a já jsem vzduch
Cesta vede tmavozeleným tunelem stromů
a září zatím neškrtlo sirkami hodin
o hřebínky vln.
V eternitu střech a vybledlých korunách domů
jsou kalná podkroví
a u zahalených břehů nahá samota mladých leseb a přehřátých starců
zkalená do němoty modrého dne.
Než plíce jehličnaté noci naposledy vydechnou
do jílovitého ramene
oxidující pískovec fasády léta
a září škrtne o hřebínky v trávě
nad závity stébel a sedmikrásnými stvoly se ponesou otáčky kol
a šelestění kloubů od stolů a slunečníků u silnic.
Děti pak pošlou matky na březové ostrovy hledat věčná napajedla
a hejna dronů rozhodí svoje sítě mezi souhvězdími
aby na sítnici zachytily bronz milenců
a v nekonečně krátkém čase sestrojily triangulaci neopakovatelného
z kterého není návratu.
Sep 12, 2016
Sep 12, 2016 at 8:37 AM UTC
Ať už jsem, kdo jsem, co já vím,
Víš, že nikomu na světě
nepřála bych být tak sám
Přesto všichni jsme sami
a jsme tady spolu
A housle hrají nám
do rytmu kroků
A doprovázeny
vlastním bitím srdce
Zanikají tóny ve vlastní hloubce.
Dec 18, 2016
Dec 18, 2016 at 5:11 PM UTC
Padněme k zemi před tím velkým světem
Protože nikdo z nás ať řekne cokoliv
Nebude silnější
My všichni tady jsme mrtví
I ty jsi mrtev
Pohřben ve vlastních verších
Které tě přerůstají
A smrtí se pak navrátíme životu -
Padněme k zemi před tím velkým světem
Protože nikdo z nás ať se stane čímkoliv
Nebude větší
Aug 21, 2016
Aug 21, 2016 at 10:54 AM UTC