"svoje" poems
Lenka měla malou kapli
na dlažbě svojí ulice
Nad vlnitým baldachýnem
nebe praží do srdce
Lenka měla svoje srdce
a chodník svojí ulice
Litr krve za třicet korun
mění slzy ve vodu
Pod oltářem hmyzích stehen
víno těla, žihadel
Lenka měla malou kapli
a oči místo zrcadel
Aug 14, 2016
Aug 14, 2016 at 7:43 AM UTC
Chyť se mých křídel
na zrncích písku
slova jsou moře
a já jsem vzduch
Cesta vede tmavozeleným tunelem stromů
a září zatím neškrtlo sirkami hodin
o hřebínky vln.
V eternitu střech a vybledlých korunách domů
jsou kalná podkroví
a u zahalených břehů nahá samota mladých leseb a přehřátých starců
zkalená do němoty modrého dne.
Než plíce jehličnaté noci naposledy vydechnou
do jílovitého ramene
oxidující pískovec fasády léta
a září škrtne o hřebínky v trávě
nad závity stébel a sedmikrásnými stvoly se ponesou otáčky kol
a šelestění kloubů od stolů a slunečníků u silnic.
Děti pak pošlou matky na březové ostrovy hledat věčná napajedla
a hejna dronů rozhodí svoje sítě mezi souhvězdími
aby na sítnici zachytily bronz milenců
a v nekonečně krátkém čase sestrojily triangulaci neopakovatelného
z kterého není návratu.
Sep 12, 2016
Sep 12, 2016 at 8:37 AM UTC
Šest tisíc mil asfaltu a prachu.
Kolik tisíc chlapů vydalo se na tu cestu?
Už dobře poznáš tu hranici strachu,
když blížíš se k proklatýmu městu.
Tam lidi neznaj slitování
a ženský neznaj lásku,
a ty proto nad svítáním
nosíš ocel na opasku.
A tak jedeš dál,
možná najdeš svoje sny.
Seš silnice král,
ale štvou tě pouštní psi.
Snad až si jednou spočineš
na lůžku z kapradin a mechů,
doufám, že pak nalezneš
klid hvězd, co ti poskytujou střechu.
Jan 8, 2015
Jan 8, 2015 at 7:53 AM UTC
Nejkřehčí věci jsou ty s vůní všedního dne a modrou oblohou
nejkřehčí věci jsou ty, které už nikdy nebudou
něco zkřivilo hrany všemu, co mělo tvar
tomu, co stojí blíž i opodál
před zrcadlem času, kde si všichni hrajou na děti
a kde vrazi viní svoje oběti.
Dec 2, 2016
Dec 2, 2016 at 7:29 AM UTC
Sara iz kosmara izlazi na ulicu da proseta kera. U parku sama, vitla sebi po glavi. Po parku govna, plasticne cinije sa pirincem natopljene vodom i uljem, lisce mrtve lipe, flopovi kao putokazi poredjani.
Misa, taj kao neki njen momak, ko muva neuhvatljiv a isto tako i zaboravan samo se po govnima mota i plete mrezu romanticarske lazljive ideologije istine i solidarnosti. On se kao providnim celofanom uvija u svoje reci ali sad vec kao da je pod reflektorima nabubrelog meseca i nema kud. Proziri se. Ne konzistentan. Kukavica, shvata ona.
Shvata da Misa je kao sarena laza-
Ili mozda ipak nije bas sve tako. A kako li je? Kako prazan prostor puni je sumnjom ali i nekim leprsavim osecajem ljubavi.
Aug 23, 2015
Aug 23, 2015 at 11:34 AM UTC
Pojela sam prijatelje
A pojela sam i nokte
Svaki dan nešto jedem
Svaki dan sebe jedem.
Danas se opraštam
od svih prijatelja.
Prestajem da vas volim.
Moja ljubav je umrla.
Nemam više prekookeanskih
letova.
Nemam više prekookeanskih
izgovora.
Prestajem da želim.
Nek’ svako svoje riječi liže.
Ja prodajem stare prijatelje za nove.
Još juče.
Gdje se kupuju prijatelji?
Na pijaci?
U supermarketu?
Na pijaci su organski.
Sep 16, 2016
Sep 16, 2016 at 6:32 AM UTC
I tekla je krv
Tekla li je tekla,
Na sve strane!
Tuzno bese to vreme
Kad se lasta zaljubi u gavrana
I slomi svoje rame
ruke
Grehe I
SVE
Grane.
Nov 13, 2018
Nov 13, 2018 at 1:58 AM UTC