"snad" poems
Šest tisíc mil asfaltu a prachu.
Kolik tisíc chlapů vydalo se na tu cestu?
Už dobře poznáš tu hranici strachu,
když blížíš se k proklatýmu městu.
Tam lidi neznaj slitování
a ženský neznaj lásku,
a ty proto nad svítáním
nosíš ocel na opasku.
A tak jedeš dál,
možná najdeš svoje sny.
Seš silnice král,
ale štvou tě pouštní psi.
Snad až si jednou spočineš
na lůžku z kapradin a mechů,
doufám, že pak nalezneš
klid hvězd, co ti poskytujou střechu.
Jan 8, 2015
Jan 8, 2015 at 7:53 AM UTC
Nechtěná pravda
Se sama nabízí snad i těm,
Jenž za bílými slovy víry a strachu
Pomalu kradou
A tam kde nepsaná pravidla
Nás drží při životě
Já jednou svedu zapomenout
Na všechno z toho,
Za co před tak dávnou chvílí
Měli se mnozí zastydět
A vynést světlo pochopení
Pro všechny co chtějí
Zavřít oči a uvidět.
Dec 29, 2016
Dec 29, 2016 at 7:30 PM UTC
..a tak pište přátelé,
- neboť nepřátel nemám -
pište dál,
snad je to to poslední,
co nám zbylo udělat.
Dec 18, 2016
Dec 18, 2016 at 5:16 PM UTC
Pouze kdybychom všichni přišli na pozvání
A nenechali se litovat
Pouze tehdy bychom směli dál vyprávět
A dál psát na vlnách
Jenže my, my zoufalí pěvci nářků
Hrajem si na oběti
A myslíme, že takhle snad klidu dojdeme -
Zkratkou ke smrti
Aug 30, 2016
Aug 30, 2016 at 11:30 AM UTC