"slova" poems
Različite vizije
u istom spektru riječi
Gaslo ulično svjetlo
i ljupka narnijska lampa
Obasuti bijelim pahuljama
i zagrljeni crnilom noći
U pratnji borova
ili uličnog pločnika
S obzorom grada
ili netaknute prirode
Isti spektar riječi
Sličan spektar boja
Ali različite oči
Različito zrcale
Istih slova zvuk.
Apr 27, 2015
Apr 27, 2015 at 1:52 PM UTC
Chyť se mých křídel
na zrncích písku
slova jsou moře
a já jsem vzduch
Cesta vede tmavozeleným tunelem stromů
a září zatím neškrtlo sirkami hodin
o hřebínky vln.
V eternitu střech a vybledlých korunách domů
jsou kalná podkroví
a u zahalených břehů nahá samota mladých leseb a přehřátých starců
zkalená do němoty modrého dne.
Než plíce jehličnaté noci naposledy vydechnou
do jílovitého ramene
oxidující pískovec fasády léta
a září škrtne o hřebínky v trávě
nad závity stébel a sedmikrásnými stvoly se ponesou otáčky kol
a šelestění kloubů od stolů a slunečníků u silnic.
Děti pak pošlou matky na březové ostrovy hledat věčná napajedla
a hejna dronů rozhodí svoje sítě mezi souhvězdími
aby na sítnici zachytily bronz milenců
a v nekonečně krátkém čase sestrojily triangulaci neopakovatelného
z kterého není návratu.
Sep 12, 2016
Sep 12, 2016 at 8:37 AM UTC
Ano, ty poslední tóny,
vždycky ty nejvíce vzad,
to ty si s náma pohrávají,
pro ně jsme lehký jak peříčka..
.. A na vše pozdě je,
přestože sotva padla tma.
Feb 6, 2017
Feb 6, 2017 at 2:09 PM UTC
brane mu pesme da piše
u srce krastaču mu nasadili
prste mu lepljivom svilom spojili
u noge sačmom gađali
iz očiju sve mu suze isisali
eno ih gde suva leže nisu više ni tako zelena
u uši mu ptičji izmet nagurali
i na čelo žig
iz sna prijatelje mu isterali
umesto njih strašno zlo osanotvorili
samo su se smejali
ponekim udarcem u kičmu ga budili
dok je nem tumarao po svetu
u pesme su njegove duvan motali
ili bi slova izvitoperili
takve na čitanje davali
brane mu život
brane mu da diše
Apr 17, 2015
Apr 17, 2015 at 5:05 PM UTC
Usedla jsem a chtěla jsem
Napsat něco silného a velkého
Ale jak jsem se zaposlouchala
Do bolestné hudby venku
To silné ve mně vyhaslo
A stalo se vším, co dokáže rozplakat -
Ztraceným úsměvem včera
Zábleskem vzpomínky dnes
A tak se vzdávám
A smutnější slova
Jsem jakživ nenapsala
Natož abych se je odhodlala vyslovit.
Nepřeju si nic než
Poslouchat tuhle hudbu
Přestože je hudbou bolesti
Nemůžu si pomoct,
Připomíná mi domov
A tak moc bych chtěla říci
Že to je naposled
Jenže to už jsem si mockrát slíbila
A tak se vzdávám
A smutnější slova
Jsem jakživ neřekla
Natož aby je někdo slyšel.
Aug 1, 2016
Aug 1, 2016 at 6:17 AM UTC
Rok co rok
čekají na nový konec
po němž se dá začít znova.
I když nic se nezmění
předsevzetím začátků
je popřít všechna slova.
Nov 24, 2016
Nov 24, 2016 at 11:15 AM UTC