Različite vizije
u istom spektru riječi
Gaslo ulično svjetlo
i ljupka narnijska lampa
Obasuti bijelim pahuljama
i zagrljeni crnilom noći
U pratnji borova
ili uličnog pločnika
S obzorom grada
ili netaknute prirode
Isti spektar riječi
Sličan spektar boja
Ali različite oči
Različito zrcale
Istih slova zvuk.

Usedla jsem a chtěla jsem
Napsat něco silného a velkého
Ale jak jsem se zaposlouchala
Do bolestné hudby venku
To silné ve mně vyhaslo
A stalo se vším, co dokáže rozplakat -
Ztraceným úsměvem včera
Zábleskem vzpomínky dnes
A tak se vzdávám
A smutnější slova
Jsem jakživ nenapsala
Natož abych se je odhodlala vyslovit.

Nepřeju si nic než
Poslouchat tuhle hudbu
Přestože je hudbou bolesti
Nemůžu si pomoct,
Připomíná mi domov
A tak moc bych chtěla říci
Že to je naposled
Jenže to už jsem si mockrát slíbila
A tak se vzdávám
A smutnější slova
Jsem jakživ neřekla
Natož aby je někdo slyšel.

Chyť se mých křídel
na zrncích písku
slova jsou moře
a já jsem vzduch

Cesta vede tmavozeleným tunelem stromů
a září zatím neškrtlo sirkami hodin
o hřebínky vln.

V eternitu střech a vybledlých korunách domů
jsou kalná podkroví
a u zahalených břehů nahá samota mladých leseb a přehřátých starců
zkalená do němoty modrého dne.

Než plíce jehličnaté noci naposledy vydechnou
do jílovitého ramene
oxidující pískovec fasády léta
a září škrtne o hřebínky v trávě
nad závity stébel a sedmikrásnými stvoly se ponesou otáčky kol
a šelestění kloubů od stolů a slunečníků u silnic.

Děti pak pošlou matky na březové ostrovy hledat věčná napajedla
a hejna dronů rozhodí svoje sítě mezi souhvězdími
aby na sítnici zachytily bronz milenců
a v nekonečně krátkém čase sestrojily triangulaci neopakovatelného
z kterého není návratu.

brane mu pesme da piše
u srce krastaču mu nasadili
prste mu lepljivom svilom spojili
u noge sačmom gađali
iz očiju sve mu suze isisali
eno ih gde suva leže nisu više ni tako zelena
u uši mu ptičji izmet nagurali
i na čelo žig
iz sna prijatelje mu isterali
umesto njih strašno zlo osanotvorili
samo su se smejali
ponekim udarcem u kičmu ga budili
dok je nem tumarao po svetu
u pesme su njegove duvan motali
ili bi slova izvitoperili
takve na čitanje davali
brane mu život
brane mu da diše

Rok co rok
čekají na nový konec
po němž se dá začít znova.

I když nic se nezmění
předsevzetím začátků
je popřít všechna slova.

Také o Tobě sním
a pokaždé mi zůstane
vůně tvé blízkosti
stesk a šepot duše
touha…..

když se probudím
koryta řek mají břehy podemleté bouří

Sním o Tobě a Tvé blízkosti…

“Tvá blizkost….”
Kolik toho obsahují jen ta dvě slova…..
“Blízko Tebe…..”
nezměrné dálky a volání
“Jsi blízko…..”
Žiji tady a teď
“Mám Tě…..”
Čas ani prostor není
“Jsem s Tebou”
Něco hluboko však tuší
“Zůstaň ještě…..”

a Ty ?
musíš jít, protože…
byl to jen sen
sen o Tvé blízkosti