"prachu" poems
Stínové divadlo, plátno bez mraků
Polibky paprsků chutnají mdle
Žně slunce, výstřižek kadeří prachu
Scéna se spalovnou na čelním skle
Tváře a vteřiny končí pod koly
Nad pěstí siluet vztyčené gesto
V stříbrném příboji plovoucí vory
Za hradbou doutná hořící město
Sto věží padá na žíhané domy
Sto věží nad kvádry, ze kterých zebe
Pás oken zazdil tašky střech do tmy
Pár trysek kreslí žíhané nebe
Jul 31, 2016
Jul 31, 2016 at 1:04 AM UTC
Cihlové stínadlo, divan bez prachu
Výhybky prskavců chutnají zle
Hne sumcem, vylíže střídavě bráchu
Semena s holbou na výkladním skle
Páry a mrdiny končí pod voly
Nad hrstí úliteb vítězné gesto
Stříbrné příbory v podpraží hulí
Za bradou dřímá horoucí těsto
Proč běží sádla na získané body
Proč běží pro kádry, ze kterých jebe
Pásovec zas dal hlavičku do tmy
Pár krysek sladí sžíravě sebe
Jul 16, 2017
Jul 16, 2017 at 4:26 PM UTC
Šest tisíc mil asfaltu a prachu.
Kolik tisíc chlapů vydalo se na tu cestu?
Už dobře poznáš tu hranici strachu,
když blížíš se k proklatýmu městu.
Tam lidi neznaj slitování
a ženský neznaj lásku,
a ty proto nad svítáním
nosíš ocel na opasku.
A tak jedeš dál,
možná najdeš svoje sny.
Seš silnice král,
ale štvou tě pouštní psi.
Snad až si jednou spočineš
na lůžku z kapradin a mechů,
doufám, že pak nalezneš
klid hvězd, co ti poskytujou střechu.
Jan 8, 2015
Jan 8, 2015 at 7:53 AM UTC