Stínové divadlo, plátno bez mraků
Polibky paprsků chutnají mdle
Žně slunce, výstřižek kadeří prachu
Scéna se spalovnou na čelním skle

Tváře a vteřiny končí pod koly
Nad pěstí siluet vztyčené gesto
V stříbrném příboji plovoucí vory
Za hradbou doutná hořící město

Sto věží padá na žíhané domy
Sto věží nad kvádry, ze kterých zebe
Pás oken zazdil tašky střech do tmy
Pár trysek kreslí žíhané nebe

Tajný kód loňského léta
láska se z kůže jako had svléká
proklouzla oknem
a syčí pod koly

odpusť mi, lásko,
ať jsi kdekoli.