Jsem pustá poušť
Ty pouštní duna má

jsem kytara
a Ty jsi struna mezi strunama

jsem divný divák
který se nedívá

jsem napnutý luk
a Ty jsi má tětiva

posledním slokám které znám
dám na zem spadnout s hlavou chladnou
bez básní můžu zavřít krám
bez veršů všechny lásky zvadnou

jsem řeka
a Ty té řeky pramínek

jsi prak
a já jsem Tvůj kamínek

jsem kruté moře
Ty mořské pobřeží

jsem hrozná válka
ty jsi mé příměří

posledním slokám které znám
dám na zem spadnout s hlavou chladnou
bez básní můžu zavřít krám
bez veršů všechny lásky zvadnou

Autor: Ladislav Pecháček

Tajný kód loňského léta
láska se z kůže jako had svléká
proklouzla oknem
a syčí pod koly

odpusť mi, lásko,
ať jsi kdekoli.

Mezi stránky mojí duše
vložila jsi živé květy
ty teď chrastí, chrastí suše,
chrastí suše mezi světy.

Padněme k zemi před tím velkým světem
Protože nikdo z nás ať řekne cokoliv
Nebude silnější

My všichni tady jsme mrtví
I ty jsi mrtev
Pohřben ve vlastních verších
Které tě přerůstají
A smrtí se pak navrátíme životu -

Padněme k zemi před tím velkým světem
Protože nikdo z nás ať se stane čímkoliv
Nebude větší

Také o Tobě sním
a pokaždé mi zůstane
vůně tvé blízkosti
stesk a šepot duše
touha…..

když se probudím
koryta řek mají břehy podemleté bouří

Sním o Tobě a Tvé blízkosti…

“Tvá blizkost….”
Kolik toho obsahují jen ta dvě slova…..
“Blízko Tebe…..”
nezměrné dálky a volání
“Jsi blízko…..”
Žiji tady a teď
“Mám Tě…..”
Čas ani prostor není
“Jsem s Tebou”
Něco hluboko však tuší
“Zůstaň ještě…..”

a Ty ?
musíš jít, protože…
byl to jen sen
sen o Tvé blízkosti