"jsem" poems
Padal jsem podzemní přírodou
do mrznoucích niter
kde nikdo nebyl,
alejí rtuťových výbojek
spěchal jsem naproti
černému nebi.
"Zvířata zalezla dovnitř
a zvířata vylezla ven,
vsaje krev kámen dřív
než nůžky ohlásí den?"
Spěchal jsem podzimní přírodou
do města mlh
kde nikdo z vás nebyl,
zástupy jiter řinčely
po osmé
a po sté se skrývaly hřeby.
"Mumie zalezlá uvnitř,
mumie žene mě ven,
pomalí ptáci na kostkách
a mezitím tuhnoucí krém."
Hledal jsem pobřežní cestu
v inverzi jitra
kde jako bych nebyl,
s duší a bez duše
křižoval město
zdarma jak úplný debil.
Jul 28, 2017
Jul 28, 2017 at 9:17 PM UTC
Chyť se mých křídel
na zrncích písku
slova jsou moře
a já jsem vzduch
Cesta vede tmavozeleným tunelem stromů
a září zatím neškrtlo sirkami hodin
o hřebínky vln.
V eternitu střech a vybledlých korunách domů
jsou kalná podkroví
a u zahalených břehů nahá samota mladých leseb a přehřátých starců
zkalená do němoty modrého dne.
Než plíce jehličnaté noci naposledy vydechnou
do jílovitého ramene
oxidující pískovec fasády léta
a září škrtne o hřebínky v trávě
nad závity stébel a sedmikrásnými stvoly se ponesou otáčky kol
a šelestění kloubů od stolů a slunečníků u silnic.
Děti pak pošlou matky na březové ostrovy hledat věčná napajedla
a hejna dronů rozhodí svoje sítě mezi souhvězdími
aby na sítnici zachytily bronz milenců
a v nekonečně krátkém čase sestrojily triangulaci neopakovatelného
z kterého není návratu.
Sep 12, 2016
Sep 12, 2016 at 8:37 AM UTC
Vyběhli mufloni z lesa ven,
šli po chodníku na přechod
to nemohl být sen, Dano
ten den byl tenkrát bez nehod
mufloni běželi z brány ven,
jen tak, aby se neřeklo,
běželi běželi v krásný den;
potom jsem šel na pivo.
Ale koho to zajímá,
když jste všichni v prdeli.
Kdybyste tam byli vy,
doufám, že by vás přejeli.
Běžela zvířata krásná jak den,
šla na hadovku posedět;
Co kdybys tam byla ty?
Mohla ses to dozvědět.
Kdybyste tam byli vy
a všechny vaše důvody,
mufloni a mufloni,
zkurvení.
Jul 19, 2017
Jul 19, 2017 at 9:24 PM UTC
Dnes v noci si povídám
S milou slečnou
S mou Samotou
A někde tam ve tmě
Cítím její přerušovaný dech
Říkám jí:
*'Nikdo se ke mně nehodí
A já k nikomu nepatřím'*
A ona mrká na znak souhlasu
Po chvíli odpovídá:
*'Jo, tak jsem to pro tebe
vždycky chtěla.
Vždyť víš,
Že má víra je ta nejsilnější.'*
Tiše si budem šeptat
Takhle až dlouho do noci
Až dlouho dokud jedna
Po druhé neusneme.
Sep 8, 2016
Sep 8, 2016 at 2:01 PM UTC
Usedla jsem a chtěla jsem
Napsat něco silného a velkého
Ale jak jsem se zaposlouchala
Do bolestné hudby venku
To silné ve mně vyhaslo
A stalo se vším, co dokáže rozplakat -
Ztraceným úsměvem včera
Zábleskem vzpomínky dnes
A tak se vzdávám
A smutnější slova
Jsem jakživ nenapsala
Natož abych se je odhodlala vyslovit.
Nepřeju si nic než
Poslouchat tuhle hudbu
Přestože je hudbou bolesti
Nemůžu si pomoct,
Připomíná mi domov
A tak moc bych chtěla říci
Že to je naposled
Jenže to už jsem si mockrát slíbila
A tak se vzdávám
A smutnější slova
Jsem jakživ neřekla
Natož aby je někdo slyšel.
Aug 1, 2016
Aug 1, 2016 at 6:17 AM UTC
Ať už jsem, kdo jsem, co já vím,
Víš, že nikomu na světě
nepřála bych být tak sám
Přesto všichni jsme sami
a jsme tady spolu
A housle hrají nám
do rytmu kroků
A doprovázeny
vlastním bitím srdce
Zanikají tóny ve vlastní hloubce.
Dec 18, 2016
Dec 18, 2016 at 5:11 PM UTC
Uspal jsem roky
uspal jsem tmu
uspal jsem těla
zůstává mu
uspat
sebe
anebo, samo nebe
a samo nebo tebe
Nov 2, 2019
Nov 2, 2019 at 1:54 AM UTC
Jsem **** poušť
Ty pouštní duna má
jsem kytara
a Ty jsi struna mezi strunama
jsem divný divák
který se nedívá
jsem napnutý luk
a Ty jsi má tětiva
posledním slokám které znám
dám na zem spadnout s hlavou chladnou
bez básní můžu zavřít krám
bez veršů všechny lásky zvadnou
jsem řeka
a Ty té řeky pramínek
jsi prak
a já jsem Tvůj kamínek
jsem kruté moře
Ty mořské pobřeží
jsem hrozná válka
ty jsi mé příměří
posledním slokám které znám
dám na zem spadnout s hlavou chladnou
bez básní můžu zavřít krám
bez veršů všechny lásky zvadnou
Autor: Ladislav Pecháček
Jun 30, 2024
Jun 30, 2024 at 4:14 AM UTC