"jednou" poems
Je jedna adresa na vrchu nebe,
kam jednou doručí
mě, možná i Tebe,
ale je jedno místo o dost blíž zemi,
kde topí zadarmo,
kde nejsou peníze,
tak jako v nebi.
Tam někde nahoře máš výhled shůry
a můžeš tam potkávat
nebeské můry,
ale tam někde dole Ti shoří křídla
a žízeň uhasí
jen podzemní vřídla.
Je jedna adresa na vrchu nebe,
kam jednou pošlou
můry i Tebe,
ale je jedna adresa o dost níž k zemi,
kde vaří zadarmo,
kde nejsou stravenky,
tak jako v nebi.
Tam někde navrchu jsou nebeské kůry
a andílci z KFC
maj' křidýlek fůry,
ale tam dole pod zemí jsou kosti bez stehen
a duše tam nespravíš
jediným stehem.
Je jedna adresa na vrchu nebe,
kam jednou doručí,
co zbyde ze mě,
ale je jedno místo lehce nad zemí,
kde život se v prach
pro jednou změní.
Jun 4, 2018
Jun 4, 2018 at 12:56 PM UTC
Šest tisíc mil asfaltu a prachu.
Kolik tisíc chlapů vydalo se na tu cestu?
Už dobře poznáš tu hranici strachu,
když blížíš se k proklatýmu městu.
Tam lidi neznaj slitování
a ženský neznaj lásku,
a ty proto nad svítáním
nosíš ocel na opasku.
A tak jedeš dál,
možná najdeš svoje sny.
Seš silnice král,
ale štvou tě pouštní psi.
Snad až si jednou spočineš
na lůžku z kapradin a mechů,
doufám, že pak nalezneš
klid hvězd, co ti poskytujou střechu.
Jan 8, 2015
Jan 8, 2015 at 7:53 AM UTC
Nechtěná pravda
Se sama nabízí snad i těm,
Jenž za bílými slovy víry a strachu
Pomalu kradou
A tam kde nepsaná pravidla
Nás drží při životě
Já jednou svedu zapomenout
Na všechno z toho,
Za co před tak dávnou chvílí
Měli se mnozí zastydět
A vynést světlo pochopení
Pro všechny co chtějí
Zavřít oči a uvidět.
Dec 29, 2016
Dec 29, 2016 at 7:30 PM UTC
Opice opice vřískaly vztekle:
"KDO SI Z NÁS, KDO SI Z NÁS NA ZADEK SEDNE?"
Vřískaly opice v noci i ve dne,
obtisky zadků jim zůstaly v sedle.
Vřískaly opice v kanclu i autech,
skákaly ze stromů s úsměvem na rtech.
Skákaly ze stromů holých jak skála,
jež po těch stromech teď na místě stála.
Marně si opice lízaly zadky,
co jednou sežraly nejde vzít zpátky.
Mar 8, 2018
Mar 8, 2018 at 11:17 AM UTC
Jen z pramenů srdce
chtějí pít hlavičky labutí
i když je k tomu nikdo nenutí.
U břehů postýlek rozráží námrazu
myslí, že teplo je
pod hladinou odrazů.
Až jednou spočinou na břiše plejtváků
tak místo lásky
budou skloňovat čůráku.
Nov 27, 2016
Nov 27, 2016 at 2:03 AM UTC
"O tom, co stalo se s námi doteď
Od té doby, nevypoví čas -
Čas někdy nejde měřit časem
Ale hloubkou změn v nás,"
To, že už si neklademe
Navzájem otázky tak složité -
Znamená jen tolik, že ty prosté
Stačí zodpovědět rozvitě,
"Z toho, čeho jsme litovali kdys,
Teď umřelo již víc než dost -
Vždyť dospěli jsme v průlom,
Jenž vše proměnil to na radost,"
To, na co vzpomínáme s úsměvy,
Že jednou bolelo za slzy prolité -
Dnes už jen těžko uvěřit,
Jak věci můžou vyznít dvojitě.
Oct 6, 2016
Oct 6, 2016 at 3:17 PM UTC
Kdy už přestaneš bít
Zmatené a zametené
Pod práh lidskosti -
Srdce ve své skořápce
Ale co tluče zde uvnitř,
Není srdce mohutné
Není srdce pesimistu,
Je srdce prostě jen smutné
A to tak nějak znamená,
Že jednou najde duši
Své podobně čistou.
Nov 26, 2016
Nov 26, 2016 at 5:14 PM UTC