When I die
I don't care what happens to my body
throw ashes in the air, scatter 'em in East River
bury an urn in Elizabeth New Jersey, B'nai Israel Cemetery
But l want a big funeral
St. Patrick's Cathedral, St. Mark's Church, the largest synagogue in
        Manhattan
First, there's family, brother, nephews, spry aged Edith stepmother
        96, Aunt Honey from old Newark,
Doctor Joel, cousin Mindy, brother Gene one eyed one ear'd, sister-
        in-law blonde Connie, five nephews, stepbrothers & sisters
        their grandchildren,
companion Peter Orlovsky, caretakers Rosenthal & Hale, Bill Morgan--
Next, teacher Trungpa Vajracharya's ghost mind, Gelek Rinpoche,
        there Sakyong Mipham, Dalai Lama alert, chance visiting
        America, Satchitananda Swami
Shivananda, Dehorahava Baba, Karmapa XVI, Dudjom Rinpoche,
        Katagiri & Suzuki Roshi's phantoms
Baker, Whalen, Daido Loorie, Qwong, Frail White-haired Kapleau
        Roshis, Lama Tarchen --
Then, most important, lovers over half-century
Dozens, a hundred, more, older fellows bald & rich
young boys met naked recently in bed, crowds surprised to see each
        other, innumerable, intimate, exchanging memories
"He taught me to meditate, now I'm an old veteran of the thousand
        day retreat --"
"I played music on subway platforms, I'm straight but loved him he
        loved me"
"I felt more love from him at 19 than ever from anyone"
"We'd lie under covers gossip, read my poetry, hug & kiss belly to belly
        arms round each other"
"I'd always get into his bed with underwear on & by morning my
        skivvies would be on the floor"
"Japanese, always wanted take it up my *** with a master"
"We'd talk all night about Kerouac & Cassady sit Buddhalike then
        sleep in his captain's bed."
"He seemed to need so much affection, a shame not to make him happy"
"I was lonely never in bed **** with anyone before, he was so gentle my
        stomach
shuddered when he traced his finger along my abdomen ****** to hips-- "
"All I did was lay back eyes closed, he'd bring me to come with mouth
        & fingers along my waist"
"He gave great head"
So there be gossip from loves of 1948, ghost of Neal Cassady commin-
        gling with flesh and youthful blood of 1997
and surprise -- "You too? But I thought you were straight!"
"I am but Ginsberg an exception, for some reason he pleased me."
"I forgot whether I was straight gay queer or funny, was myself, tender
        and affectionate to be kissed on the top of my head,
my forehead throat heart & solar plexus, mid-belly. on my *****,
        tickled with his tongue my behind"
"I loved the way he'd recite 'But at my back allways hear/ time's winged
        chariot hurrying near,' heads together, eye to eye, on a
        pillow --"
Among lovers one handsome youth straggling the rear
"I studied his poetry class, 17 year-old kid, ran some errands to his
        walk-up flat,
seduced me didn't want to, made me come, went home, never saw him
        again never wanted to... "
"He couldn't get it up but loved me," "A clean old man." "He made
        sure I came first"
This the crowd most surprised proud at ceremonial place of honor--
Then poets & musicians -- college boys' grunge bands -- age-old rock
        star Beatles, faithful guitar accompanists, gay classical con-
        ductors, unknown high Jazz music composers, funky trum-
        peters, bowed bass & french horn black geniuses, folksinger
        fiddlers with dobro tamborine harmonica mandolin auto-
        harp pennywhistles & kazoos
Next, artist Italian romantic realists schooled in mystic 60's India,
        Late fauve Tuscan painter-poets, Classic draftsman *****-
        chusets surreal jackanapes with continental wives, poverty
        sketchbook gesso oil watercolor masters from American
        provinces
Then highschool teachers, lonely Irish librarians, delicate biblio-
        philes, *** liberation troops nay armies, ladies of either ***
"I met him dozens of times he never remembered my name I loved
        him anyway, true artist"
"Nervous breakdown after menopause, his poetry humor saved me
        from suicide hospitals"
"Charmant, genius with modest manners, washed sink, dishes my
        studio guest a week in Budapest"
Thousands of readers, "Howl changed my life in Libertyville Illinois"
"I saw him read Montclair State Teachers College decided be a poet-- "
"He turned me on, I started with garage rock sang my songs in Kansas
        City"
"Kaddish made me weep for myself & father alive in Nevada City"
"Father Death comforted me when my sister died Boston l982"
"I read what he said in a newsmagazine, blew my mind, realized
        others like me out there"
Deaf & Dumb bards with hand signing quick brilliant gestures
Then Journalists, editors's secretaries, agents, portraitists & photo-
        graphy aficionados, rock critics, cultured laborors, cultural
        historians come to witness the historic funeral
Super-fans, poetasters, aging Beatnicks & Deadheads, autograph-
        hunters, distinguished paparazzi, intelligent gawkers
Everyone knew they were part of 'History" except the deceased
who never knew exactly what was happening even when I was alive

                                                February 22, 1997

Z iniciativy české státní správy byly na stránky hellopoetry uměle přidány reklamy. Ty se nejprve začaly zobrazovat na stránkách mých textů s cílem je zakrýt a odradit moje čtenáře. Návštěvnost textů byla také bloknuta. Poté, co jsem do profilu přidal info o tom, že se zobrazují jen před mými texty, se začaly zobrazovat už všude. Státní správa se rozhodla kvůli mně ničit i texty druhých. Pro srovnání se můžete na hellopoetry připojit ze zahraničí, zda se zobrazí nějaké reklamy. Cílem je mě donutit k tomu, abych smazal tento účet a svou tvorbu, jako pomsta za mou (možná přehnaně) satirickou tvorbu proti pražské státní správě nebo poslancům. Pokud jsem někoho urazil, tak se mu omlouvám, ale útočné texty pokládám za užitečné a dobré, jak uvádím dál. Nikdo si na ně přímo nestěžoval a pokud ano, tak by bylo nejlepší, kdyby to řekl přímo autorovi, tedy mně. Moje adresa: Mezi Domky 255, 251 68 Kamenice. Cenzuru pomocí reklamy bez dalšího vysvětlení považuju za zbabělou.

V reakci na cenzuru a reklamy jsem smazal několik textů, které zasahovaly do osobnostních práv lidí, kteří se jich žádným způsobem po mně nedomáhali anebo neměli odvahu to udělat. Likvidaci nebo poškození zla považuju za dobrou věc. Agresi proti úřední nebo institucionální (firemní) nadřazenosti, která někoho druhého považuje za nekompetentního a ne sobě rovného považuju za dobro, které přináší změnu v myšlení. Rozhodne lepší a lepší ovlivní víc lidí. Můj text v angličtině ("A message from me") platí dál, po smazaní špiclovského účtu (můžou si založit nový) smažu i ten.

Zpráva zaslaná uživateli hellopoetry.com/retardnnn:
Predchozi upravou jsem tady skoncil. Navzdy. Muzete pracovat az do dalsiho ministra vnitra nebo reditele BIS nebo deseti dalsich, az do konce veku.

Ještě chci dodat, že "likvidací" myslím hlavně literární zesměšnění, které mělo v této zemi vždycky tradici. Původní inspirací napsat krátkou prózu "Bezdomovci z kolonie Bubenské nábřeží založili kurýrní společnost" bylo dokázat si, že dokážu napsat něco satirického, tak jak to udělal třeba Jaroslav Hašek. Moje texty vadí právě proto, že jsou dobře napsané a jsou úspěšné. Kdyby dobré nebyly, nikdo by se jimi nezabýval a nemusel je cenzurovat. Pokud mě chcete posuzovat, věřte při čtení hlavně sami sobě, ne informacím někoho druhého, a už vůbec ne státem placeným trollům na sociálních sítích. Žijeme v době druhé normalizace. Pokud nemáte odvahu a vlastní názor, tak v ní žijte dál. Uznávám, že v textu "Orangutani z pavilonu Indonéská džungle založili Poslaneckou sněmovnu ČR" jsem to přehnal a bezdůvodně pourážel hodně lidí. I těch slabších a citlivějších, kteří se nemůžou bránit. Hlavním podnětem k jeho napsání byly ale agresivní reklamy (bannery) ODS, které se mi neustále zobrazovaly na mých vlastních stránkách adasyev.deviantart.com a ve kterých se autoři snažili rýmovat, stejně jako já.

Zkusím vysvětlit některé rýmy:
"Vlez na úřad a všechno sněz, Praha volí ODS".
Narážka na člena ODS JUDr. Luboše Záveského, vedoucího inspektora OIP Praha. Jeho činnost spočívá v tom, že u práce, kde nedostanete ani minimální hodinovou mzdu, dal takovým podnikatelům ještě lepší smlouvy než před kontrolou. Z pokuty, kterou inspektoři vyinkasují od podnikatele za nelegální práci, si sami sjednali odměny (vedle státního platu). Touto námezdnickou prací jsem si prošel.

"Kdo nedává na žrádlo, sponzoruje divadlo."
Narážka na pražskou podnikatelku Ing. Hanu Černochovou, majitelku superúspěšného švarcsystémového podvodu s názvem eKuryr, s.r.o. Paní majitelka se svým manželem byla nebo je mecenáškou Národního divadla v Praze. Na to, že podnikání této firmy je v podstatě sofistikovaný podvod, jsem přišel já, ne státní úředníci, a to ve stížnosti dostupné na tinyurl.com/svarcsystem. Po odečtení nákladů na provoz si kurýr s osobním autem v podstatě nic nevydělá a díky tomuto podvodu firma docilovala nejnižších cen na trhu.

Rovněž třeba parodie "Prague Connection" byla inspirována jiným autorem, který zase parodoval některé verše z mojí tvorby. Nic není bez příčiny... Ani já.

A tak dál
a tak dál
nic jsem tady nenapsal
jen tak

pro nic za nic.

Svoje básně přesunu na nové místo, protože je o ně zájem. Nemůžu už tady zveřejňovat žádné další nové příspěvky. Když to udělám, jsou na veřejném profilu smazány (pro ČR). Takže tento text je jediným způsobem komunikace se čtenáři. Upozorňujte na cenzuru a sdílejte moji tvorbu. Díky, L.

POZNÁMKA: Počet zhlédnutí tohoto textu, tak jak je dole, je ZFALŠOVÁN, s cílem vytvořit dojem, že ** už vlastně nikdo nečte. Aktuální zamrzlá hodnota je 34 (5. 8. 2018). Vyzkoušejte sdílení tohoto textu a uvidíte, zda číslo stoupá nebo ne. Číslům u ostatních básní se teď už také nedá věřit.

AKTUALIZACE: Hodnota zfalšována (snížena) na 45, opět bloknuta. Jako nové číslo se může objevit cokoliv a bude opět bloknuté.

AKTUALIZACE: Místo reklam se může zobrazit rádobyvěrohodný inzerát na sponzorování tohoto serveru. Server Hellopoetry je ale dobrovolně financován členy komunity bez zobrazování jakýchkoliv poutačů nebo reklam. Díky tomu je zachována grafická čistota textů básní. Srovnejte při připojení ze zahraničí.

AKTUALIZACE 22. 4. 2021: Co se tady na Hello Poetry vlastně stalo, doteď nevím. Moje nové příspěvky se nezobrazí na mojí profilové stránce. Při aktualizaci anglického textu A Message From Me byl po přihlášení k mému účtu na zadávací stránce vložen škodlivý HTML kód, který periodicky útočil na operační paměť a shazoval prohlížeč. Došlo k prohození napsaných odstavců v mém textu A Message From Me, kdy verze, která se zobrazovala veřejnosti po odhlášení z účtu, se lišila od originální uložené verze se správným pořadím odstavců. Tento samotný český text byl zpočátku (srpen 2018) zcela překryt nesmyslným obřím černobílým bannerem s nápisem Sudoku, který se prodlužoval na výšku této stránky jak rostla návštěvnost mojí výzvy. Samotné počty zhlédnutí/přečtení tohoto a jiných mých textů jsou skutečně zamrzlé, tj. nerostou pro různé unikátní IP adresy i identity (testoval jsem s prohlížečem Tor). Soudě podle publikovaných textů ostatních uživatelů z Hello Poetry, jejich zkušenosti s tímto webem jsou rovněž podivné, např. někdo uvedl, že nemůže psát vůbec komentáře (to by vysvětlovalo, proč můj text A Message From Me se současnou návštěvností téměř 22 tisíc přečtení nemá ani jeden komentář; to je to, co vidím po přihlášení ke svému účtu). Při mé snaze logicky vytěsnit překrývající reklamy, kdy jsem se domníval, že jsou dílem inteligentního útočníka, jsem paralelně napsal anglický text A Message From Me a toto české Sdělení. K odkazům pro veřejnost jsem použil krátké odkazy služby tinyurl.com. Při jejím opětovném využívání během zdejšího zápasu s reklamou se mně najednou reklamním bannerem zcela překrylo i zadávací políčko pro adresu na stránce tinyurl.com, tak, že služba bez blokovače reklam nešla vůbec použít. Celá věc na mě působila tak, že si ze mě dělá nebo dělají srandu nějací počítačoví šachisté s plošným přístupem k serverům a alespoň částečnou možností modifikace přenášených dat. K účtu hellopoetry.com/retardnnn se pojí rovněž fiktivní jméno "Sarai Hladká" a další podivný účet instagram.com/adamlanza92 (podle jména a roku narození amerického masového vraha). Tento instagramový účet měl před pár lety v popisku text právě jen "Sarai Hladká", tedy stejná "sara" aneb retardnnn, který mě měl mezi sledovanými zde na Hello Poetry v červenci 2018 (a který nebo která má účet taky na deviantart.com/retardnnn). Pokud náhodou víte nebo tušíte, čí je to účet, anebo máte nějaké nápady a připomínky k výše uvedenému, uvítám vaše e-maily na adrese lukas.vejsada@tiscali.cz. Kontaktujte mě také prosím, i pokud narazíte na nějaký "můj" profil na Facebooku. Děkuju, L.

AKTUALIZACE 25. 5. 2021: Profil instagram.com/adamlanza92 byl zrušen.

AKTUALIZACE 14. 6. 2021: Dostal jsem e-mailem reakci k původu účtu hellopoetry.com/retardnnn a dalších. Má jít o účet pubertálního dítěte, pisatel mě ujistil, že rozhodně nejde o účet založený MV ČR nebo BIS.

AKTUALIZACE 6. 10. 2023: Moje zkušenosti (nejenom) s tímto webem jsou nově shrnuty na adrese adasyev.tiiny.site

Krátký odkaz na tuto stránku: https://tinyurl.com/nechcemecenzuru

Your kindness has killed me.

It wasn't too sweet, not saccharine,
you came with a hint of lemon-sharp smiles
and mischievous eyes, cheek slipping off your tongue
to fall on my skin like a bluntly barbed-caress,
each laugh a knife that cuts me to remember.
I barely knew you but even so, I think it was enough
to slip into loving him who I perceived you to be.

STROLLING OUT OF TUNE

When the wind blows round it swirls and sweeps memories of what was once there, thoughts of an old song take longer and longer to repair

Began toe tapping almost adding in the clapping but would rather arise maybe explore to find a new prize

Stuck in a cerebral gap this tune may take a map,keeping digging in try to place that gorgeous groove

Set off out the door to not be a bore, soon found myself pacing in time to some hidden rhyme ,waiting for it to arise

Birds and buses beginning to chirp and hum adding their part, as I try to pick up more clues

Taking it in stride feeling this may be a long stroll,that unknown elegy will be a nice surprise

Rambling again, smooth echoes entering my mind hopefully helping to harmonize my next muse

Making the next strut to remove muzak from that rut, picking it up a key or two will surely bring brightness to my eyes

Lost lyrics lingering ,slowly letting go of that *******,  guitar maybe a banjo or dobro waiting with a new lick to diffuse

Back to the trail humming along listening to the sky's to drop that song,so will this shuffle bring a new ruffle or just be for the exercise

Again set to travel as the sonnets unravel,  hoping that bebop will be part of the hop desiring the dancing, breaking into upbeat prancing finally finding that new melody will be the best news. R..C.

My grandfather is the reason for my interest in guitar. I once strummed the strings of one of his many collector acoustics and electrics, even a dobro, and loved every moment. Grandpa Al taught me the G chord, and from then on I was hooked. He signed me up for classes with a bluegrass instructor in my early teens, and I went to a few sessions, but I had rock n roll at heart.
   I stole my grandfather’s 12-string acoustic guitar in my mid-teens, on a journey to Seattle to be rebellious and to get drunk freely and spare for change on the side of the road. It was a big mistake. I broke several strings of the guitar on the hitchhiking part of the expedition. In a small suburb just outside of Seattle, a man walked up to me, and asked me if I could play. I tried my best with what I had, and he took me into the guitar shop across the street to spend fifty dollars on refurbishing my grandfather’s guitar.
   I played the guitar on the streets of Seattle for drug and alcohol money. I was offered a record deal with some people I met on the street and I was too ****** up to play. They passed me up. I slept near the harbor one night, and made a terrible mistake. I smashed the guitar and left it on the top of a trash can downtown the following morning. That day, I hitched back to Olympia.
   When I got back to my home town, I snuck over to my grandmother’s house and crept into the guest room door in the courtyard. I had been gone for just short of a week. She heard me come in and came knocking on the door angrily, which I had locked. She became afraid and called the cops. Knowing this, I tried to jet out of there and ran into a nearby police vehicle that immediately pulled me over, arrested and booked me. I got out several days later, and never told my grandparents the truth about what happened to the guitar. They asked several times.

bio jednom siloviti brlja
prvo seje pa ga onda drlja
od onih je bio
to se dobro zna
nije im’o pokrete
kao ti i ja
gleda on u jednog mladića
gleda a bale mu idu
i za njega zidao bi piramidu
u banku mu tri kredita dali
al’ stropsa mu kalabaster

Ako me secanje dobro sluzi mislim da je bila 2007god. 2008 sam vec otisla od vas, tako da je verovatno sedma. Radila sam sa jednom profesorkom na knjizi o istoriji kostima, i u tom periodu me je ona pitala da li sam zainteresovana da budem deo necega sto je bilo u nastajanju, jer je neka njena prijateljica/poznanica bila deo toga. Medjutim, nakon sto sam dobila email, a email je bio od forum ZDF gde je poziv bio upucen ljudima iz oblasti mode, bila sam u fazonu sto me je uopste pitala kad zna da sam graficki dizajner, ali sam se ipak prijavila i tako neko vreme dobijala mailove, pozive za sastanke na koje nikad nisam otisla.

mh

Rani jutarnji intervjui
#1 Dok grad spava uz cvrkut ptica koje niko ne osluskuje.

M: Sta za tebe znaci cvrkut ptica?

mh: Za nekog ko zivi citav zivot pored ulice, tacnije u nivou ulice, gde me od trotoara deli nekih 25-35 cm zida, a od vozila  1.5 -2 m, priguseni zvuk vozila koji se postepeno pojacava i postepeno gubi u kracim ili duzim intervalima uz onaj huk u trenutku prolaska kao i govor prolaznika, urezao se u mene i postao deo mog zivota.

Retko uhvatim sebe kako slusam te zvukove sem kada mi se neki bas nametne i to onaj ljudski u duzini jedne recenice koja moze da se izgovori prolaskom pored par metara zida. Iz te jedne recenice koja ima svoj zvuk i tematiku profil prolaznika je vrlo lako zamisliti. Ponekad mi izmame osmeh, a ponekad uznemirenost, pa i strah.

Tematika tih recenica mogla bi se podeliti u zavisnosti od doba dana kada su prolaznici aktivni. Od onih dnevnih tema najglasnije su vaspitno-obrazovne gde se dete uci kako da ne ide ni slucajno pored ivicnjaka, a od onih nocnih, najglasnije su one ljubavne gde tacno znam da u narednih sto metara sledi raskid ili strastven ***.

Ima i onih tema gde ti se smuci i gde sam u fazonu “hajde bre vise” a to su naravno komsijske, koje kad krenu znam da ce trajati bar pola sata ili u kasnim nocnim satima taxi teme, ko koga ceka i ko gde ide.

Ponekad znam da provirim kroz roletne i zateknem vrlo kreativne scene, recimo kreativno iscrtavanje kruga sto mi zene ne bismo mogle.

Vikend je predvidjen za vristanje zena koje pokusavaju da prekinu tucu pijanih iz kafica gde kako se otvaraju vrata treste narodnjaci, a ima i onih koje vole da bacaju veliko kamenje na takve kafice i onda brzim trcecim koracima prodju pored mog prozora.

mh: uh, sto meni ne idu ove duge forme

M: pa zasto ih onda koristis?

mh: Ma ne znam, dosadno mi, a i znam nekog ko voli glupe textove.

mh: Dakle, gde sam ono bese stala. A da, zasto volim cvrkut ptica.

Pa, tokom studija najvise mi je prijalo da u nocnim satima, kad se sve primiri, kad svi polegaju i saobracaj se razredi i kad se moje telo zagreje, da krenem sa radom na studentskim zadacima. Iz dana u dan ritam bi se menjao i ja bih sve kasnije i kasnije odlazila u krevet i tako sve dok nije pocelo da svice.

U tom pomeranju pocela sam da uocavam kad se sta desava na ulici i polako prestajala da gledam na sat. Djubretari bi bucno prosli u 4am a negde izmedju 4:30 - 4:45 bi nastao muk, noc bi pocela da prelazi u dan i tada bi krenulo oglasavanje ptica.

I dan danas ne znam koja ptica je u pitanju jer sa prozora se nije dalo videti ali nije, vrabac, nije golub, nije lasta, ne kresti ko vrana, svraka, nije gugutka sa svojim”dugo spiš”, ne znam, ali znam da je pesma lepa i da dolazi od nekog ko zeli da privuce paznju na sebe. I taj osecaj da priroda opstaje medju ovim betonom mi je bila bas lepa i zanimljiva jer su ptice pronasle rupu u buci i koristile taj momenat da komuniciraju daleko od usiju mnogih.

Te ptice su u stvari bas pametne i prakticne, kad stigne jesen, a one lepo na jug, tamo gde je prijatnije, a ne da se smrzavaju, budu sumorni sve do proleca kao “mi ljudi iz gradova” - Milan Mladenovic

Ptice bi oznacavale tada i pocetak tv emisije nekog kuvara koji bi parlao na spanskom onako kako to samo oni umeju i ja bih sa zamisljenim ukusom polako uranjala u san.

mh: Vreme mi je da uronim u san, zato Laku noc do sledeceg intervjua.

M: Laku noc tebi i svim citaocima

__________
#2 Iskrenost - veoma skup poklon

M: Kako tumacis ove recenice koje smo pronasli na jednom zidu, moglo bi se reci jednu pored druge?
- "Iskrenost je veoma skup poklon, ne ocekuj ga od jeftinih ljudi"
- "Nije vazno da li je skupo, nego da li se isplati"

mh: Nek odgovor ostane za neku drugu priliku.

Prosao je sajam knjiga pa bih volela da podelim sa citaocima jednu pesmu inspirisanu knjigama, zove se "Neizreceno"

NEIZRECENO

Lagano je
prelazila
prstima
preko korica
u ritmu
sto neznost
izaziva

Pogled
mi se usmerio
na pokret
na zelju
stajala je pored
primetila je
izgovorila je

Ja tako
kada mi se
svidjaju
korice

Uzvratih joj
da volim
u muzejima
preko skulptura
da predjem
dodirom
dozivim oblik
osetim teksturu

Znas li ti da je to zabranjeno?
Rece ona
ozbiljno

Tu sam zastala
a u glavi je
odzvanjalo

E jbg
kad volim
ono sto je zabranjeno

E jbg
kad volim
ono sto je zabranjeno

E jbg
vise nije bila tu
vise nije bila pored
ali je i dalje odzvanjalo

mh, Novembar 2016

M: Danas si okrenula novi list?

mh: Today is the day :D

---------------------------------------------------
#3 Koja je tvoja maska?

M: Evo posle relativno duge pauze konacno smo uhvatili mh da nam kaze par reci o tome sta se desava i zasto je nema, da li sprema nesto novo...

mh: Dobro vece svim citaocima i tebi M posebno. Evo samo par reci o tome da se priprema program naucno -obrazovnog karaktera za sledecu 2017 godinu. Bice tu dosta toga sto ce iziskivati da citaoci udju u sebe i potraze neke odgovore.
Jedna od prvih tema bice maske, kako nastaju, njihova uloga i podela.

M: Ja se posebno radujem znajuci da vec dugo radis na tome i verujem da ce sve maske pasti :)

mh: Pa eto nadam se da sam citaocima vec zagolicala mastu i da ce biti tu da isprate program koji sledi.

M: btw. Imali smo jednog citaoca iz unutrasljosti sa komentarom na pesmu "Neizreceno" kaze, u pesmi se navode "korice kao predmet svidjanja" da li to oznacava neku povrsnost ili...?

hm: ne, ne , ne cak naprotiv, sasvim suprotno, oznacava jednu otvorenost da se zaviri i pronadje nesto dublje ispod raznoraznih korica, sem knjige, postoje tu i recimo modni casopisi, ili katalozi o uredjenje enterijera... Tako da mislim da je rec sasvim na svom mestu.

M: Hvala ti mh, ne bi te vise zadrzavali. Vidimo se uskoro :)
mh: vidimo se, pozdrav svim citaocima :)



NASTAVICE SE...

Ima jedna devojcica zove se Nika. Gledam je kako raste vec dobrih godinu dana od kako skoro svake nedelje odlazim na neke casove. Uvek me doceka ispred vrata na stepenicama, onako uzbudjeno, pozdravi se, malo se izmazimo i onda je zovu u drugu sobu ne bi li smetala casu, mada zna ona da se usunja i dodje po jos mazenja.  Dok je bila mala to je bilo lako, prosla bi ispod staklenog stola, kojim sam uvek zabarikadirana sa jos dve fotelje. Jednom nesvesna da je porasla skoro pa se zaglavila , samo je uspela da proturi glavu ispod stola tek toliko da joj njuska izadje kod mene.

Inace Nika ima sad taktiku kako da se tako velika smesti na krilo. Prvo sedne ispred tebe , sva je fina, mirna, onda ti pocnes da je mazis, a ona ti uzvrati sa kojim lizom, sto je vise mazis sve te vise lize i onda krene podignutim prednjim sapama polako da te gura i da ti se priblizava licu pokusavajuci da te lize i kako imas tedenciju da se odmaknes otvori se prazan prostor na kolenima gde ona samo prebaci svoj trup i onda je opet sva mirna ko bubica i uziva (i tesko ju je skloniti :) ).

Pre nekoliko meseci Nika nije bila dobro, nesto je pojela napolju i ukucani su bili poprilicno zabrinuti jer je to bio prvi put da je vide takvu. Sela je u fotelju pored mene i spustajuci njusku prema vratu dok je mazim kao da je govorila: " ne nisam danas dobro"

Nika je retriverka.

Podsetila me je na jos jednu devojcicu koja je isto znala da dodje i pozdravi se sa mnom.

Jednom, bila je neka guzva, iz druge prostorije cula sam je kako laje sto se nije cesto desavalo, a i ovo lajanje koje se ponavljalo nije bilo oglasavanje kad neko dolazi ili lajanje na nekog prolaznika, vec da nesto nije u redu i to vlasnici pasa sigurno znaju i prepoznaju ali vlasnica tada nije bila tu.

Nakon nekog vremena verovatno ne znajuci vise sta ce, setila se i dosla je do mene u drugu prostoriju gurajuci glavu ispod stola i daju ci mi znak da joj je muka. Ustala sam i otvorila najbliza vrata, razumele smo se i ona je odmah krenula za mnom da joj otvorim vrata od unutrasnjeg dvorista kako bi mogla da se jadnicak tamo olaksa. Do dvorista u prolazu pored ulaznih vrata, u prostoriji sa zasticenom vrstom, ona je vec bila izbacila poprilicno iz sebe, a niko je nije video niti cuo.

Kad se setim toga da je dosla kod mene i da sam mogla da joj pomognem, meni draga zivotinja :)


hm maart 2017

udari me već jednom
zrakom svojim svilenim sunce
ne snalazim se dobro
kao što vidiš
u snovima

mh

mh

btw. Mozda sam malo pozurila juce, ali tu sam slusam te i dalje. Rekoh ako dobro tumacim (a mozda i ne )onda i treba da odreagujem odmah jer ako tako nesto zelis morala bi sto pre da odlucis, mada je meni usvajanje dece isto ok, mozda bih u odredjenim situacijama tome dala i prednost. Za onog ko materijalno dobro stoji i moze sebe da zamisli u toj ulozi, sve je moguce.



mh

mh

mh

(queria te amar sem que se abrissem todas as feridas no meu corpo)

meus dedos te procuram ainda que me dê medo te encontrar e me ver nos seus olhos
é que nos seus olhos eu sou tão pequena dou a volta no mundo mas esbarro em você todas as vezes dobro a esquina mudo de calçada mas tenho medo de ficar sozinha porque sei que meus dedos vão te procurar
dentro de mim

Onda dogodine na Koku


mh

Neka pticica ko polarna medvedica pod pahuljama stoji i setace broji...

...pet miliona manje devetnaest hiljada sedamsto cetrdesed jedan setaca, jednako, cetiri miliona devetsto osamdeset hiljada dvesta pedeset devet , pet miliona manje devetnaest hiljada sedamsto cetrdesed dva, jednako, cetiri miliona devetsto osamdeset hiljada dvesta pedeset osam, pet miliona manje devetnaest hiljada sedamsto cetrdesed tri setaca, jednako, cetiri miliona devetsto osamdeset hiljada dvesta pedeset sedam setaca, evo jedne koja mi je poznata, znaci, pet miliona manje devetnaest hiljada sedamsto cetrdesed cetirisetaca, jednako, cetiri miliona devetsto osamdeset hiljada dvesta pedeset sest ...

U cilju tacnog prebrojavanja nisam htela da isto pokvarim prilaskom, al se nadam da sledece subote nakon novog brojanja u polutami ce mi sapnuti koliko nas ima.

Mada, mozda je i pristup brojanju bio u fazonu, voli me-ne voli me.
...devetnaest hiljada sedamsto cetrdesed prvi, on me ne voli, ako oduzmem od pet miliona ostaje mi onih cetiri miliona devetsto osamdeset hiljada dvesta pedeset devet, devetnaest hiljada sedamsto cetrdesed drugi, ni ovaj me ne voli, ako oduzmem od pet miliona ostaje mi onih cetiri miliona devetsto osamdeset hiljada dvesta pedeset osam, jel dobro vidim, evo jedne, kaze da me voli, znaci, devetnaest hiljada sedamsto cetrdesed treci, ako oduzmem od pet miliona ostaje mi onih cetiri miliona devetsto osamdeset hiljada dvesta pedeset osam koji me ne vole i jedna koja me voli, devetnaest hiljada sedamsto cetrdesed cetvrti, ne voli me....

Ako je ovaj metod izabran onda se nadam da ce doci da proveri tu ljubav i da mi sapne u polutami koliko ih ima.

hm :)

Vidim prionulo se odmah danas na oblikovanju zelje, sto pohvaljujem. Savet, nikako ne zamisljati u celosti dok Deda Mraz ne da odobrenje za zelju se postuje, sto pohvaljujem takodje.

Ovo sto sam danas videla izgleda dosta dobro, moram priznati. Ti raspolozena, doterana, neka dobra muzika u pozadini te pokrece, nogice rade, VELIKA raskrsnica, MOCNO, CRVENO  i znam, znam, ja sam morala ovog puta da se krecem u drugom pravcu i prodjem ti iza ledja, sve ok, moramo da ispostujemo Deda Mraza. Samo bejb ako mozes da me ne zamisljas da sam u ciklusu, da me boli stomak, glava, mislim da ne zaboravis da preoblikujes to, da i ja budem voljna i zeljna za sve sto treba u toj tvojoj zelji.

:)
mh

...Ali zato kad je kao sad puno planeta u zemlji, ne treba nam ni psiholog ni rod ni pomoz bog – sve se vidi sve se zna ko se češe o moju tarabu, ko hoće nešto što mu ne pripada, kome je gde mesto i kako bi zapravo bilo najzdravije, idealno da sebe postavimo i u prostoru i u svetu sa ljudima. Bik je grlo i glas, pa sa Merkurom i Suncem ovde i glas je hrabriji nego inače da sve to jasno i kažemo (makar uz vibrato). Šta može a šta ne može. Šta hoću a šta neću. Na šta pristajem, a na šta ne pristajem – gotovo kao revidiranje nekih ugovora koje imamo sa sobom i sa drugima. Jer ta pitanja koja postavljamo drugima, zaprao postavljamo sebi samima. Na šta sam pristao i da li je to za mene dobro. Da li treba nešto da se menja. Stvari se najzrelije menjaju zapravo samo kada imamo podršku zemlje jer tu kad se ruši, sve je kao na gradilištu: prethodno se ogradi, zatvori se ulica, stave znaci upozorenja, svi čekaju da radovi budu završeni pa da može saobraćaj da teče dalje. Tu je jasno sve. Tada se ruši i menja da traje. Nije iz hira ni entuzijazma, neke optimistične emocije ili zaljubljenosti. Nego prosto, prirodno je da svak zna šta mu je ok a šta nije… ponekad

Dobro je znati, sad mogu ja da zaspim, laku noc

Ja tebe nikada ne bih povredila. Nikada!

I nikad ne bih otisla bez pozdrava, a da se nisam prvo objasnila zasto odlazim.

I nikad ne bih otisla od nekog ko me makar malo voli.

Moji hormoni ne rade dobro i to poprilicno utice na ono sto osecam, mislim, napisem.

Zao mi je sto reagujes tako na moju iskrenost, taj spektar od ljubavi do mrznje me totalno iznenadi, a neka poredjenja i povrede.


mh

Since pledging my troth
to the missus July 25th, 1996
after the comma error
punctuated mein kampf with disequilibrium.

Ever since the notions
of life, liberty and pursuit of happiness
coalesced within the mindscape
attributed to one
or more anonymous forebears
way before the advent of civilization
when written language preserved
(**** sapiens communicated
virtual primal groans and grunts),

nevertheless witnessing inchoate awakening
visa vis dawning enlightenment
bajillions of years after
earth, wind and fire
affected ideal environment
for Beatle browed foo fighters
Nirvana oriented proto humans
among rival capital one group
of beastie boys versus another.

Each subsequent generation embodied
propensity to acquire heavenly delight
characterized courtesy
storied primeval human associations
to wrestle with promotion
of mental, physical and spiritual autonomy.

Once self-determination awoke
animal hides did cloak
daggers if antagonism occurred
especially as high society
coaxed fibers inviting village people
to invent legislation to evoke
amity particularly once firearms
witnessed proliferation of gunsmoke
(and the Western genre as film noir)
after shoot-'em-ups erupted,
when scapegoat mustered courage

(after chomping powder milk biscuits)
bad to the bone bully underestimated chutzpah
courtesy said shy person,
yours truly did invoke
adulation and garnered
within figurative keystroke
generated winning vote
cast strictly by menfolk
if I vouchsafed would
NOT be pig in a poke

as happened countless millenniums later,
when forty fifth president
of lands slated to become
United States of America
would try to revoke
his successor mudslinging him,
(the latter, a common joe biden time),
a veritable teetotaler,
who swore, he rarely took a ****.

Blame aforementioned
blue collar Scranton boy yup
blimey bloke woke up
after leaving Oval Office
early one Autumn morning
bright eyed and bushy tailed
after an eight year stint,
whereby the electorate majority
approved former occupant
of “Executive Mansion”

(circa 2020 - 2028)
admitting admirable administration
donned hat of clown
earning a living wage
and taking page from playbook of bozo,
who brought good humor and laughter,
where tragedy wrought woe
visited webbed wired wide world
(once trod upon by the noble savage
as described by Jean-Jacques Rousseau)

whipping out trademark Dobro,
(a contraction of "Dopyera brothers"
and a word meaning "goodness"
in their native Slovak,
who introduced said instrument in 1928)
kickass nimble octogenarian
(accompanied by the band
Tripping Up Stairs)
performed outstanding show
capering, dancing, gliding,
high jumping, et cetera across the stage

hither and yon, to and fro
contagiously gifting, letting riotous hoopla
ring out across Land of Lake Wobegon
spontaneously kickstarting
audience of senior citizens
(including yours truly)
to shuck off mantle of senescence
(and clothes in the same process
after gaining courage
to join Barenaked Ladies)
hooting and trumpeting nouveau
playfulness summoning
rebirth of childlike spirit.

How carefree and ideal to identify
with mindset of Alfred E Neuman
Mad Magazine what me worry
unfortunately as a little boy
yours truly beset with mental health issues
Anorexia Nervosa the most serious
potential to develop healthily
self starvation eradicated
courtesy the expertise of psychiatrist
Ted Goldberg my parents did employ
subsequently eating disorder

manifested as hair obsession
with a vengeance,
when maybe some dozen years later
while completing a co-op
linkedin to enrollment at Antioch College
at facility I chose called
Chicago Ecology Resource Center in Illinois,
and who should make
a small teleporting cameo appearance,
but none other than Leonard Nimoy,
albeit his likeness manufactured as plastic
popular gewgaw enterprising toy.

Courtesy the most flimsy tenuous
designs linkedin to above lines
availed and linkedin thru
Unitarian Church affiliation while a youth,
(now negligible participant,
who would never join any group
that would accept me as a member)
an important connection throve with 1976
Norristown Area High School alum
Frankie Augustine Junior a brain,
plus admirable ruler
of tribbles and klingons to boot.

As an otherworldly webbed wordsmith,
I befriended said lad,
who became best earthling chum,
whose birthday (January eleventh
nineteen fifty nine) two days before mine,
our camaraderie did rattle and hum
until he attended Rensselaer
Polytechnic Institute (majoring
in nuclear engineering)
landing himself a plum job.

Our friendship since foundered
unlike the enterprising television show,
which captured the imaginations
of countless young and older people alike.

By 1986, 17 years after entering syndication,
Star Trek considered
the most popular syndicated series;
by 1987, Paramount made $1 million
from each episode;
and by 1994, the reruns
still aired in 94% of the United States.

Pricam ja tako sa jednim kardiologom, o poreklu svog prezimena  koje ne moze da prodje neprimetno i dodjemo tako do mora i jedrenja i kako volim da odem tamo i dobro se osecam.
Pita on mene:
- Jel znas ti zasto volis more?
- Ne znam, zasto?
- Minus i minus daju plus.

mh

Nemoj da
sumnjas
u svoju
lepotu
Jer ona
nije bila
Veruj,
doci ce!
I pozelece
svakom
nepoznatom
prolazniku
uskih ulicica
dobro jutro ili
dobar dan.

Ostani
mirisna
Sarena
Raznovrsna
Zivotna
Promenljiva

Sad znam
da uvek
na drugoj
strani tebe
krije se
bolja strana
ostrva

mh, jun 2018

Dobro jutro!

mh