Submit your work, meet writers and drop the ads. Become a member
Dana Skorvankova Sep 2016
Dnes v noci si povídám
S milou slečnou
S mou Samotou
A někde tam ve tmě
Cítím její přerušovaný dech

Říkám jí:
'Nikdo se ke mně nehodí
A já k nikomu nepatřím'

A ona mrká na znak souhlasu
Po chvíli odpovídá:
'Jo, tak jsem to pro tebe
vždycky chtěla.
Vždyť víš,
Že má víra je ta nejsilnější.'

Tiše si budem šeptat
Takhle až dlouho do noci
Až dlouho dokud jedna
Po druhé neusneme.
A kdo se probudí dříve?
Dana Skorvankova Oct 2016
"O tom, co stalo se s námi doteď
Od té doby, nevypoví čas -
Čas někdy nejde měřit časem
Ale hloubkou změn v nás,"

To, že už si neklademe
Navzájem otázky tak složité -
Znamená jen tolik, že ty prosté
Stačí zodpovědět rozvitě,

"Z toho, čeho jsme litovali kdys,
Teď umřelo již víc než dost -
Vždyť dospěli jsme v průlom,
Jenž vše proměnil to na radost,"

To, na co vzpomínáme s úsměvy,
Že jednou bolelo za slzy prolité -
Dnes už jen těžko uvěřit,
Jak věci můžou vyznít dvojitě.
Pakliže se celý dav lidí otočil
Zády k oné veliké pravdě,
Já jsem se prostě musela podívat

A než jsem se stačila otočit zpátky
Stalo se, že přešel jeden život
A to jen chvilinku jsem se zadívala
Té pravdě do očí -
Dana Skorvankova Aug 2016
Usedla jsem a chtěla jsem
Napsat něco silného a velkého
Ale jak jsem se zaposlouchala
Do bolestné hudby venku
To silné ve mně vyhaslo
A stalo se vším, co dokáže rozplakat -
Ztraceným úsměvem včera
Zábleskem vzpomínky dnes
A tak se vzdávám
A smutnější slova
Jsem jakživ nenapsala
Natož abych se je odhodlala vyslovit.

Nepřeju si nic než
Poslouchat tuhle hudbu
Přestože je hudbou bolesti
Nemůžu si pomoct,
Připomíná mi domov
A tak moc bych chtěla říci
Že to je naposled
Jenže to už jsem si mockrát slíbila
A tak se vzdávám
A smutnější slova
Jsem jakživ neřekla
Natož aby je někdo slyšel.
Dana Skorvankova Sep 2016
Kratičké věty jenž v hlavě buší
Tajně strádám k večeru
Kde snář veků marně tuší
Kam se dnes v noci poberu

**Kratičké věty
A nad nimi kartičce bdět
Jsou spolu jeden
Kratičký svět.

— The End —