Až se tu noc začne krátit
a živí budou přibývat
necháme doma, co nejde vrátit
a půjdem se v noci milovat.

Dech z ledu a kamenů
s morénou probdělých snů
roztaje v plamenech
uvnitř Tvých rtů.

Za plotem v zahradě pár bývalých přátel
plameny k nebi šlehá

Západní slunce nad hrází
si do korun stromů sedá

Po břehu korzující dívka s harfou
a větrem zčeřená hladina s kameny a trávou.
Holá alej s pahýly.
Zastav se na chvíli.

Džungle v zámeckém parku
a jaro za oknem léčebny, z které se už nevrátíš, babi.

V suterénu dech vlhkých zdí a torza laviček v parku.

Lítost se právě probouzí,
minulost ukládá k spánku.

Netoužil pozorovat okolní svět,
Chtěl projít a třeba jen konec
Se dovědět.

Kosti živých mrtvých překračuje s neláskou,
Dech se mu zrychluje
S rostoucí otázkou.