"cestu" poems
Padal jsem podzemní přírodou
do mrznoucích niter
kde nikdo nebyl,
alejí rtuťových výbojek
spěchal jsem naproti
černému nebi.
"Zvířata zalezla dovnitř
a zvířata vylezla ven,
vsaje krev kámen dřív
než nůžky ohlásí den?"
Spěchal jsem podzimní přírodou
do města mlh
kde nikdo z vás nebyl,
zástupy jiter řinčely
po osmé
a po sté se skrývaly hřeby.
"Mumie zalezlá uvnitř,
mumie žene mě ven,
pomalí ptáci na kostkách
a mezitím tuhnoucí krém."
Hledal jsem pobřežní cestu
v inverzi jitra
kde jako bych nebyl,
s duší a bez duše
křižoval město
zdarma jak úplný debil.
Jul 28, 2017
Jul 28, 2017 at 9:17 PM UTC
Šest tisíc mil asfaltu a prachu.
Kolik tisíc chlapů vydalo se na tu cestu?
Už dobře poznáš tu hranici strachu,
když blížíš se k proklatýmu městu.
Tam lidi neznaj slitování
a ženský neznaj lásku,
a ty proto nad svítáním
nosíš ocel na opasku.
A tak jedeš dál,
možná najdeš svoje sny.
Seš silnice král,
ale štvou tě pouštní psi.
Snad až si jednou spočineš
na lůžku z kapradin a mechů,
doufám, že pak nalezneš
klid hvězd, co ti poskytujou střechu.
Jan 8, 2015
Jan 8, 2015 at 7:53 AM UTC