A failed life
and a cheek-pinch
are quite alike,
they both hurt.

I often already remember things in the future
with the nostalgia I know I'm bound to feel.

Memories,
Masses,
Sundays,

was there really ever a clue
how to stand
against them
or get through?

I see what you did
I see some people will never be
Even similar in a way,
And yes,
It took me this long
To finally see.

I realize what you feel
I realize some people will never have
A single thing in common,
And yes,
It took me this long
To realize.

I understand what you've thought
I understand some people will never think
The same way after all,
And yes,
It took me this long
To understand.

Yes,
It took me this long
To understand the single fact.

Ano, ty poslední tóny,
vždycky ty nejvíce vzad,
to ty si s náma pohrávají,
pro ně jsme lehký jak peříčka..

.. A na vše pozdě je,
přestože sotva padla tma.

Doesn't matter where I am
If I am dead or awake,
For everywhere I'll go I'll be aware
Of all the places where I am not
Of all the air I'm not breathing in
Of all the moments of someone else's life

In-there it holds a hell of a mist

A mist so intense I cease to exist

Nechtěná pravda
Se sama nabízí snad i těm,
Jenž za bílými slovy víry a strachu
Pomalu kradou

A tam kde nepsaná pravidla
Nás drží při životě
Já jednou svedu zapomenout

Na všechno z toho,
Za co před tak dávnou chvílí
Měli se mnozí zastydět

A vynést světlo pochopení
Pro všechny co chtějí
Zavřít oči a uvidět.

I am cold in this world

Je to jak vystřižené z filmu
A scény jsou dlouhé jak rok
Ale ten režisér stojí támhle
Někde tak daleko
Jak by mohl vskutku rozumět
Příběhu těchhle dob

Když se poslední záběry točili
A že z tak mála vzniklo tolik ran
A to všechno odešlo, jak přišlo
Že nikdo toho nebyl svědkem
Tlačí mě to u srdce
Ale radši budu sám.

..a tak pište přátelé,

- neboť nepřátel nemám -

pište dál,

snad je to to poslední,

co nám zbylo udělat.

..
And through the changes
In his silence I could tell

Something's been missing
There oh so well

And I can remember once
Me standing there
Him sitting behind

And though I knew he's there
I was scared he'd be
Nowhere else to find

And through the changes
In his silence I could tell

How was I to fall in love
Into the spheres
Every young girl fell

Are we yet able
To recount our whole-life story
Within one day?

..

We haven't experienced that much then..

I'm back
where I found myself long ago
and again after some time
am unconsciously returning

Though this time arriving with scratchy eyes
and undermined self-distraction
And now I say,
admitting that I've surely pictured it differently,
I must be healed over
and over again.

Víra se opět kříží
s poznáním
A ještě párkrát
To unesu,
A pak už ne.

Kolikrát větších rozměrů,
Než jsme my,
To může
Dosáhnout?

*Ve skutečném světě,
V tom jediném a opravdovém,
Nechceme slyšet odpovědi,
Chceme jen aby naše otázky
Byly slyšeny a zváženy.

Kdy už přestaneš bít
Zmatené a zametené
Pod práh lidskosti -
Srdce ve své skořápce

Ale co tluče zde uvnitř,
Není srdce mohutné
Není srdce pesimistu,
Je srdce prostě jen smutné
A to tak nějak znamená,
Že jednou najde duši
Své podobně čistou.

Understanding is what wearies us most of all

You said you'd tell me

something about

how does it feel to

lose it all,

not all at once,

but just slowly watch it

crawling away one thing

after another,

that feeling when you

sit there watching,

knowing too well

there's not much

you could do about it.

Well, after all,

I tell you,

I tell you how does that feel

to know too much

about yourself

and yet too little about

anything else,

I tell you I cease

to understand,

but no, I understand very well

every feeling you've ever

told me about, because

someone else has already managed

to explain it to me

a few times, which was

half a life before you

but is still just a couple of pages back.

How can I ever stand up again?

Now go ahead,

you tell me.. :

I love you* from the deck rail
as when two ships pass, and there's
a mysterious longing and regret
in their passing
.

And ever since I last
Saw you passin' by,

I know,

One day I'll die with you
In my mind.

Say it's true,
that life's worth all the dying
we do.

I remember all of the
Shattered glass
Of every pain that put
Me here,

The unbearable sound of its
Submissiveness
With its meaning long lost
In the wind

ovladatelnost
ohavnosti
nad
ohavnost
ovladatelnosti

We all lose in this game
Though

"O tom, co stalo se s námi doteď
Od té doby, nevypoví čas -
Čas někdy nejde měřit časem
Ale hloubkou změn v nás,"

To, že už si neklademe
Navzájem otázky tak složité -
Znamená jen tolik, že ty prosté
Stačí zodpovědět rozvitě,

"Z toho, čeho jsme litovali kdys,
Teď umřelo již víc než dost -
Vždyť dospěli jsme v průlom,
Jenž vše proměnil to na radost,"

To, na co vzpomínáme s úsměvy,
Že jednou bolelo za slzy prolité -
Dnes už jen těžko uvěřit,
Jak věci můžou vyznít dvojitě.

My Emily do me a favor,
Don't save the world from being
Punished and crashed in two,
Don't tell the world we wanted you
To do it just for you.

The moon was so majestic and delicate too
And oh I wished so much to bring it down for you
But the sun rose up and told me not to..

Yet the birds up in the clouds they slowly made a circle
Where they tangled up so perfectly, they sparkled
And then suddenly they melted away in a twinkle..

*..And I keep many more great memories of you.

Only the bottle of liqueur knows
What I mean by these words

Only after someone saves you
You joke about life's overdose

Only
Nick of time
Can send you back
From where the Gods all started back a-while

*Life's overdose sounds so funny after all.

To bridge over the empty waters
by the Great Movement of a Single Mind.

Kratičké věty jenž v hlavě buší
Tajně strádám k večeru
Kde snář veků marně tuší
Kam se dnes v noci poberu

**Kratičké věty
A nad nimi kartičce bdět
Jsou spolu jeden
Kratičký svět.

Pouze kdybychom všichni přišli na pozvání
A nenechali se litovat
Pouze tehdy bychom směli dál vyprávět
A dál psát na vlnách

Jenže my, my zoufalí pěvci nářků
Hrajem si na oběti
A myslíme, že takhle snad klidu dojdeme -
*Zkratkou ke smrti